Nejznámější památkou Trhanova je pochopitelně zámek, který je v povědomí celého českého národa spojován s osobou Lomikara a jeho sporu s Chody v čele s Janem Sladkým Kozinou. Lomikar, jak mu poddaní zkomoleně říkali, se jmenoval ve skutečnosti Wolf Maxmilián Lamingen a založil v Trhanově zámek. Do podoby, kterou známe dnes, jej ale nechali přestavět další majitelé – Stadionové.

Zámek toho zažil hodně, obec Trhanov ho má ve vlastnictví teprve od roku 2004, ale Václav Šafařík jej spravuje už téměř dvacet let.

Co Vás do Trhanova přivedlo?

Pocházím ze severu Čech a s rodinou jsme se přestěhovali původně do Horšovského Týna za prací. Učil jsem na základní škole a dělal i výchovného poradce. Po revoluci jsem viděl ve škole na nástěnce inzerát, že se hledá ředitel školy v přírodě tady v Trhanově. Vyhrál jsem konkurz a od té doby jsem tu.

Práce učitele se od toho, co musí zvládat ředitel školy v přírodě dost liší. Navíc jste i správcem zámku, jak to zvládáte?

Už bych asi nic jiného dělat nechtěl. Je to sice práce celotýdenní, prakticky nemám žádné volno, ale jsem svým pánem. Do školství už se mi nechce. Kdyby byly peníze na opravy zámku, bylo by to ještě lepší.

Z čeho vlastně trhanovský zámek ´žije´?

Zámek funguje hlavně jako rekreační zařízení například pro školy v přírodě, ale také jako zázemí pro různá soustředění. Například nám sem jezdí pravidelně různé taneční kluby a školy, ale také judisté, kteří mohou v sále trénovat i za špatného počasí. Ozvali se dokonce i sbormistři, že by měli zájem tu v létě uspořádat soustředění.

Co je zde na zámku původního?

Tak úplně původní tu snad není nic, protože zámek, který nechal Lomikar postavit, byl dřevěný a shořel v roce 1701. To už jej vlastnili Stadionové a nechali po požáru postavit zámek z kamene a cihel. Ten byl jen jednopatrový a v roce 1811 jej opět poničil požár. Poté už bylo postaveno i druhé patro, které má normální výšku a sloužilo k ubytování panstva i služebnictva.

Vůbec se tedy neví, jak Lomikarův zámek vypadal?

Ví se jen, že vypadal jinak. Nedochovaly se v podstatě žádné plány, jen nějaký náčrtek, který už se ale týká nejnovější podoby. Ani se neví, z jaké doby jsou základy zámku. Mezi námi, to ani téměř žádné základy nejsou, jen takové žulové, asi metrové kameny. Také se nám to nepěkně projevuje na stavu objektu, nasakuje hodně vlhkost. Několikrát do roka musíme na některých místech bílit a dělat štuky.

Údržba zámku je určitě pořádně nákladná, dají se přit ní ještě zvládat nějaké stavební úpravy?

Snažíme se. Chtěli bychom upravit sál, sundat tam dřevěné obložení, protože nám odborníci potvrdili, že bez něj to bude lepší. Také v něm vyměníme garnýže a záclony.

Podepsala se socialistická éra na stavu zámku hodně?

Dá se říct, že ano. Až do roku 1945 vlastnil zámek rod Schönbornů, na které si ještě řada lidí v Trhanově pamatuje. Od roku 1946 tu bylo vojsko a zámek se začal měnit. Vojáci tu působili nejspíš do konce 50. let. Na nádvoří například zbourali kašnu, protože jim překážela, nemohli by se tu otáčet těmi svými vozy. Postavili tu také garáže a podobně Budova zámku také nebývala dříve spojená se správcovskou budovou, což je poznat podle rozdílné výšky pater. Po vojsku sloužil zámek výchovnému ústavu pro chlapce, který je teď ve Žluticích. V roce 1972 dostal zámek zpět krajský národní výbor a ten jej pak předal Národnímu výboru v Sokolově.

Co se dělo dál?

Proběhla zásadní rekonstrukce a ze zámku se stala škola v přírodě pro děti ze Sokolovska. V horním patře vznikly pokoje a v nižším učebny, a tak to v podstatě s drobnými úpravami zůstalo dodnes. Tam, kde máme kuchyni, prý bývaly stáje a konírny, kde ale byla třeba kuchyň původně, se neví. Škola v přírodě se otevírala 1. června 1973 a fungovala až do roku 2002. Pokračujeme v tom dál, ovšem už ji dětem neplatí stát, ale podniky nebo zdravotní pojišťovny.

Několik let tu také byla Galerie bratří Špillarů. Není Vám líto, že se přestěhovala?

Celkem ano, určitě je to škoda. Myslím, že zámek by měl sloužit více i kulturním účelům. Pořádají se tu alespoň výstavy, koncerty, setkání pro důchodce a podobně.

Veřejnosti ale sloužíte i jinak…

Funguje zde kuchyň a jídelna pro veřejnost, pro starší občany se obědy rozvážejí i do Pece a Chodova. Zámecká zahrada je veřejnosti běžně přístupná a obec v ní vybudovala dětské hřiště. Konají se v ní pravidelně akce pro děti i rodiče.

Prozraďte na Trhanovský zámek něco zajímavého.

Máme tu třeba falešné dveře v průjezdu. V baroku se vše stavělo symetricky, aby to dobře vypadalo, takže dveře naproti vchodu nikam nevedou, je za nimi jen zeď. Na stejném místě v patře jsou zazděné dveře, které původně vedly do kostela, aby si tam panstvo mohlo zajít, když se mu nechtělo vycházet ze zámku. Zajímavé jsou také ozdoby na fasádě, o kterých jsme si mysleli, že jsou to štuky. Při bližším zkoumání vyšlo najevo, že jsou dřevěné. Dlouho mi také hlavou vrtalo, k čemu jsou na stropě jedné místnosti ve správcovské budově dva háky. Před čtyřmi lety se tu byla podívat dcera bývalého nadlesního a prozradila mi, že na nich mívala pověšenou houpačku. To mě ani nenapadlo.