Má tahle trať budoucnost? Uvidím prázdné sedačky? S těmito otázkami jsem v jedno srpnové sobotní dopoledne usedl na sedačku ve vagonu lokálky na poběžovickém nádraží.
Jen tři pasažéři
Poté, co jsme vyrazili v počtu tří cestujících, mísily se v mé hlavě obavy, že proti argumentům o silné finanční nerentabilnosti námitky oponentů neobstojí. Situace se postupně měnila, když do vláčku nastupovali další cestující v Meclově a Horšovském Týně. Celkem náš spoj ve směru do Staňkova využilo devět lidí. Obavy se kompletně rozptýlily při cestě v opačném směru, když jsem při poctivém počítání cestujících zjistil, že polední spoj využilo 35 lidí.
Mávající caparti
Už při první cestě se mi začaly vybavovat zážitky z dětství, kdy jsem vlakem každý víkend jezdil za prarodiči.

I tehdy byly u tratě vidět děti mávající na soupravu v naději, že jim nějaký přívětivý cestující zamává zpátky, nebo dokonce na ně zatroubí pan strojvedoucí. Při cestě, která lokálce na dnešní trase trvá necelých 40 minut, jsem zaznamenal mávající následovníky své generace v Horšovském Týně i v Meclově.

Drobný střípek, který mi připomněl dávné zážitky, se nedá převést na korunovou hodnotu, jež by se mohla přidat na misku vah při přemítání, zda provoz postupně utlumit, či ne.

Myslím, že mávání capartů na linkový autobus takovou tradici nemá.

Svou přesnou spočitatelnou hodnotu nemají ani pohledy, které se cestujícím naskýtají při cestě z vlaku. Při příjezdu do Horšovského Týna od Staňkova se rýsuje panorama horšovskotýnského zámku, nejen děti si vychutnají pohled na zvířata v dančí oboře, lokálka se prodírá i klidným lesem.
Bonusem je pohoda
Příjemný je i pocit, který navozuje strojvedoucí, jenž má i funkci prodejce lístků v malých zastávkách, kde si je lidé nemohou opatřit dopředu. S většinou cestujících prohodí pár slov, je vidět, že s mnohými se zná, protože jezdí pravidelně. Při přestávce ve Staňkově před cestou zpět zbývá na povídání s lidmi ještě více času, a to i s těmi, které vidí poprvé v životě. Rodinná pohodová atmosféra.

Novou fasádou září meclovské nádraží, i na dalších zastávkách je vidět, že do nich SŽDC v posledních letech investovala.

Na staňkovském nádraží mohou cestující porovnat starou a novou techniku. Křižují se tam nové soupravy Regio Shark, do kterých Plzeňský kraj před třemi lety investoval 577 milionů korun a které zajišťují provoz mj. mezi Domažlicemi a Plzní. Jsou vybaveny klimatizací, která v horkých dnech letošního léta zajistila cestujícím zřejmě vyšší komfort než úzká vrchní okénka větrající v motoráčku.

„Když se ale něco rozbilo v lokálce, stačilo vzít dřevěný klínek a jelo se dál. Když se rozbije něco v nové soupravě, která je prošpikována elektronikou, je to na odtah do depa," smál se na staňkovském nádraží při krátkém rozhovoru o míjení se moderních a dosluhujících drážních vozidel strojvedoucí RegioSharku Zdeněk Mleziva.
Technické dědictví
V posledních letech se obrovské finanční prostředky nalily do mnoha projektů na záchranu kulturního dědictví, do projektů na rozvoj turistiky, miliardy putují na budování železničních koridorů, které mnohde vysokými protihlukovými bariérami ničí přirozený výhled z vlaku.

Malé lokální tratě jsou ale také naším historickým i technickým dědictvím. Přimlouval bych se za jejich zachování, aby děti na lokálky mohly mávat i třeba za dvacet let. Ale to už jsme v jiných kapitolách – časové i rozpočtové.

Tip na výlet:

Chcete svým dětem nebo vnukům dopřát pro mnohé nevšední zážitek? Vyvezte je lokálkou mezi Poběžovicemi a Staňkovem. Při nostalgické jízdě uvidí z okna vlaku zámek v Horšovském Týně, dančí oboru nebo kostel sv. Anny. Můžete využít spoj, který vyjíždí o víkendu v 11.10 hod. z Poběžovic, v 11.50 přijede do Staňkova a za 20 minut se opět vrací do Poběžovic. Mezitím si děti na staňkovském nádraží mohou prohlédnout dvě nové vlakové soupravy RegioShark, které se v poledne ve Staňkově křižují, přijíždí ze směru od Domažlic a od Plzně. Do Poběžovic dorazíte zpátky před 13. hodinou. Ve městě pak máte několik možností kam zajít na rodinný oběd.