Tvorba je pro něj obrovským koníčkem, jenž ho někdy úplně pohltí. „Přistihnu se, že dělám s motorovkou třeba tři hodiny v kuse. Pak mě v noci brní ruce tak, že nemůžu spát. Ale práce se dřevem mi dělá opravdu radost,“ uvedl Pučelík, který se řemeslu věnuje ve svém volnu. O řezbářství mluví jako o daru, jejž v sobě objevil teprve před čtyřmi lety. Za tu dobu už mu pod rukama vznikly desítky děl.

V současnosti se věnuje hned několika sochám naráz. „Během dne činnosti střídám. Záleží, jak mám zrovna inspiraci a chuť. Stane se mi, že jsem s něčím nespokojený, pak toho musím nechat a na chvíli odejít,“ pokračoval. O tom, jak bude výsledek vypadat, má většinou jasnou představu hned na začátku. „Vidím tu věc hotovou. Pak už jen řežu a nechávám to plynout,“ sdělil.

Nejraději tvoří anděly, jednoho má teď zrovna na zahradě, ale v budoucnu se přesune k babylonské kapli. Ostatně do obce přibude ještě labuť. „Je v životní velikosti a sedí na lotosu, který obrousím. Jinak už mi vlastně zbývají jenom povrchové úpravy. Labuť okartáčuji a napustím olejem, což jí dodá na plasticitě,“ vyjmenoval Pučelík.

Podle babylonského starosty Pavla Bambáska se skulptura objeví u Labutí studánky v srpnu, nejpozději v září. Prokoukne i celé okolí. Kromě toho řezbář ještě dělá permoníky do Meclova nebo medvěda pro svého známého. „Když mám hotovo, sochy přikryji, abych je už neviděl, nebo hned lidem zavolám, ať si je odvezou. Protože jinak druhý den přijdu a už bych zase něco upravoval a měnil. Jsou kluci, kteří to ladí do nejmenšího puntíku třeba půl roku. Ale já používám jen motorové pily, takže tam stejně všechny detaily ani nedostanu. A v tom spočívá taky krása,“ uzavřel.