Práce na exponátech, které si objednal Národní památkový ústav, nebyla jednoduchá. Jednapadesátiletého muže potrápilo počasí i materiál. Gabiony vyráběl na zahradě u chalupy ve Starém Kramolíně. Do sklepa bytovky v Hostouni, kde žije, by se s koši vůbec nevešel. „Pěkně jsem vymrzl. Proutí jsem vysekával z ledu. A poprvé jsem pletl v rukavicích. Tvrdil jsem, že to nejde, ale teď nebylo zbytí,“ vyprávěl.

Každý gabion je 180 centimetrů vysoký a 80 centimetrů široký. Košíkář je stihl udělat za čtrnáct dní, mezitím měl ale přestávky. „Tentokrát to byla docela libůstka. Koše sežraly víc materiálu, než jsem předpokládal. Šlo asi o tři a půl tisíce prutů. Ty bych navíc potřeboval silnější, než jsem měl, takže to moc nepřibývalo. Trochu jsem se vztekal,“ přiznal Pikal.

Když se rozčílí, občas něčím hodí nebo to zničí. Nicméně vypjatým chvílím se snaží předcházet. Pokud mu práce nejde, raději se věnuje něčemu jinému nebo se k výrobě za pár hodin vrátí. „Jsou dny, kdy se nedaří nic, na co sáhnu. Všechno praská, pořád hledám nářadí, všechno se mi zdá křivé a podobně. To je pak lepší jít na pivo do hospody, což teď nejde,“ posteskl si.

Chvíli měl těžkou hlavu z toho, že gabiony nejsou úplně symetrické. „Památkářům se ale výsledek líbil. Uklidnili mě, že před čtyřmi sty lety a ve válečném stavu lidé neřešili tolik estetiku jako spíš funkčnost,“ uvedl.

Hotové výrobky nafotil a pochlubil se jimi na Facebooku. „Spoustu lidí se ptalo, na co to je. Zavtipkoval jsem, že na borůvky. Ale pak jsem raději věc uvedl na pravou míru, abych nikoho nezmátl,“ smál se.

Koše už odvezl na velhartický hrad. Tam je naplní hlínou a kameny a poslouží jako ukázka dělostřelecké obrany. V tamějším pivovaru se chystá interaktivní výstava o třicetileté válce. Návštěvníci díky ní mohou například zažít dobovou bitvu, vyzkoušet si defenestraci nebo nástroje inkvizice.