Krmení zvěře má svá pravidla

28. 1. 2019

Domažlicko – V domažlické honitbě je celkem 27 krmelců, o které se starají zaměstnanci Domažlických městských lesů a ostatní myslivci. Pravidelně je kontrolují a doplňují, a pokud jsou cesty k nim zapadané sněhem, také je zpřístupňují.

Kliknutím zvětšíte

Krmelce na Domažlicku | Foto: Deník / Eva Kočková

Lidé chodí často s dobrým úmyslem do lesa nakrmit zvířátka. Pokud ale nevědí, co do krmelce dát, může se stát, že spíše ublíží, než pomohou. „Jestliže někdo donese jablka, kaštany nebo žaludy, tak to není problém, ale vadí zbytky z kuchyně nebo pečivo. Pokud lidé chtějí zvěř krmit, je nejlepší se obrátit na hospodáře, oni krmení připraví a lidé ho mohou do krmelce vysypat,“ okomentoval myslivecký hospodář honitby Domažlice Václav Fišr. Pečivo může rychle zplesnivět a tím způsobit zvěři zdravotní problémy. Také není vhodné pro přežvýkavce, kteří jsou hlavními návštěvníky krmelců, jelikož mají složitý trávicí systém. „Také jsem jednou našel na provázku uvázaná jablka, kde byl problém v tom, že kdyby došlo k pozření provázku, mohlo to způsobit velké zdravotní problémy,“ dodal Václav Fišr.

S přikrmováním zvěře se začíná v době strádání, což může být již v půlce října, záleží na počasí, a pokračuje se až doby, kdy roztaje sníh (březen, duben). Nejedná se o plnohodnotné krmení, ale pouze o příkrm, který je náhradou za potravu pod sněhem. Krmelce jsou situovány do nižších poloh, kvůli lepší přístupnosti pro lidi i zvířata.

Hlavní součástí krmné dávky je jadrné krmivo, kterým bývá oves, pak je důležité také seno a nesmí chybět minerální liz, který obsahuje velké množství důležitých stopových prvků.

V domažlických lesích krmelce v nižších polohách navštěvuje hlavně srnčí a částečně dančí zvěř a také divoká prasata. Blíž ke státní hranici jsou pak k vidění jeleni. Občas se objeví i zajíci a v Zelenově je speciální zásyp pro bažanty.

Pro zvěř je také důležité, aby se nebála ke krmivu jít. Proto je dobré v těchto oblastech dodržovat klid a hlavně mít psy na vodítku. Majitelé psů je často pouštějí v lese na volno, což může zvěř rušit a stresovat, a jelikož má v době strádání velké energetické výdaje, nemusí pak ke krmelci ani dojít.