Šitboř

Farní ves se nachází 2 km jižně od Poběžovic a je jednou z nejstarších lokalit v této části Českého lesa. Ve 13. století náležela k majetku hradu Starého Herštejna a byla nazývána Újezdem, případně Újezdem Šitboří či Ješitboří. Jméno vzniklo z označení Šitborova Újezda. První konkrétní zmínka se vztahuje k roku 1248, kdy ves vlastnili vladykové Prkoš a Protivec. V rukou drobných feudálů zůstává ves i ve 14. století. Později připadla pivoňskému klášteru a zůstala při něm až do roku 1850. V roce 1930 měla ves 60 domů a 307 obyvatel.

Na okraji Šitboře se nachází kostel sv. Mikuláše. Je zmiňován už v roce 1359 a jeho založení je připisováno pivoňskému klášteru. Ještě v roce 1630 náležely k šitbořské farnosti Poběžovice, Vlkanov, Valtýřov, Nemanice, Ždánov, Mnichov a další místa. V kostele se dochoval gotický portál a presbytérium. V 17. století byl pak objekt barokně přestavěn. Interiéry kostela prodělaly úpravy a byla přistavěna věž s osmibokým barokním patrem. V devadesátých letech z ní byla odstraněna věžní báň, které hrozilo zřícení. V současnosti je památka zříceninou, město Poběžovice by ji však rádo zachránilo.

Šibanov

Ves byla založena v mokřinatém údolí na úpatí Pivoňských hor 6 kilometrů západně od Poběžovic. Šibanov je prvně připomínán v roce 1586, kdy náležel k majetku pivoňského kláštera, při kterém zůstal až do konce feudalismu. V roce 1930 měla obec 15 usedlostí, obývaných 76 obyvateli. Dnes je zástavba vsi z větší části zaniklá. Objekty, které jsou využívány většinou jen k rekreačnímu pobytu, jsou dnes zdařile rekonstruovány a představují dnes vzácně zachovaný vzorek lidové architektury této oblasti. V areálu obce je rovněž zachováno několik starých křížků.

Zámělíč

Ves nepravidelného půdorysu se nachází po obou březích Pivoňky u silnice na Meclov 1,5 kilometru od Poběžovic. První zmínka o vsi pochází z roku 1379. Jedna její část tehdy náležela pivoňskému klášteru a o druhou se dělili místní zemané. Později přešla do majetku kláštera celá. V r. 1654 zde hospodařilo 15 poddaných. V r. 1789 stálo ve vsi 29 a v r. 1839 už 33 domů i s mlýnem a hospodou. V roce 1939 zde žilo na 250 německých obyvatel. Po válce byla ves znovu osídlena a v r. 1991 zde trvale žilo 54 obyvatel. Na severním břehu Pivoňky, takzvané Malé straně, stávala drobná kaple Nejsvětější trojice. Na jižním břehu, Velké straně, pak stával kříž od Mikuláše a Anny Riesových z r. 1760. Obě památky po roce 1945 beze stopy zmizely. Během války ve vsi pracovali francouzští zajatci. Na křižovatce silnic do Meclova a Srb můžeme najít barokní kulatý sloupek s kaplicí a kovaným křížkem na podstavci z roku 1818. Na budově bývalého obecního úřadu se pak nachází zvonice s litinovým zvonem. V sousedství stojí ve stínu lip obnovený kříž na paměť někdejších obyvatel. Na staveních jsou dosud zachovány původní fasády z dvacátých a třicátých let. Nejpůsobivější je fasáda na domu č. 10.