Lásku ke koním podědila po svém dědečkovi, který ji od malička sliboval vlastního koně. Dnes je Jana Mathauserová z Chrastavic úspěšnou chovatelkou koní a také majitelkou tří starokladrubských běloušů.


Kdy jste měla svého prvního koně?
Toho mi až v 19 letech koupil táta. Byl to valach jménem Major, kterému nikdo neřekl jinak než Šohaj.

Už jste měla s koňmi nějaké zkušennosti?
Ty první jsem získala v domažlickém jezdeckém oddíle, kam jsem chodila od svých deseti let. Zpočátku sice potají, aby rodiče nevěděli, ale po roce se to provalilo a pak už mě i přes zákazy za špatnou známku nebo podobně nic nezastavilo, abych byla denně nablízku čtyřnohým miláčkům. V oddíle jsme měli bezva partu a kamarádství trvá až dodnes.

Starat se o koně je nikdy nekončící dřina. Nevadí vám tak těžká práce?
Zažili jsme i ruční sušení sena, což snad dneska už nikdo nedělá, protože na všechno jsou traktory a stroje. Nám ta dřina ale nevadila, protože jsme věděli, že to děláme pro koně. Mezi koňáky je prima parta, která se dovede nejen dobře bavit, ale také vzít pořádně za práci, když je potřeba.

Dnes žijete na statku v Chrastavicích, kde jste si splnila jeden ze svých snů. Prozraďte nám jaký.
Do Chrastavic jsem se dostala před deseti lety a mým splněným snem je provozování malé soukromé stáje. Navštěvují nás jak děti, tak dospělí. Učí se základům ježdění, ale i to, jak se o koně správně starat.

Čeho se vaše stáj účastní?
Hobby závodů, hubertských a svatováclavských jízd. Vozíme děti na poutích a dětských dnech. Sami pořádáme vždy první říjnovou sobotu Hubertus, kam se pravidelně sjíždí kolem třiceti koní. Již několik let k nám jezdí parta rodičů, kteří mají postižené děti. Ty se na koních vozí jak pro radost, tak pro zdraví. Na statku máme otevřené dveře pro každého, kdo si chce koně či hříbátko prohlédnout, pohladit nebo se povozit.

Jste majitelkou vzácného českého plemene. Kdy a proč jste se rozhodla pro chov starokladrubských běloušů?
Před dvěma lety jsem byla na svatbě kamarádům. Mám čtyřletou dceru, která šla za družičku. V půjčovně, kde jsme vybíraly šaty, mi vnukli nápad. Věděli, že mám koně, a zeptali se mě, zda mám také kočár, protože snoubenci se na takovou možnost stále ptají. Shodou okolností vyšel inzerát s nabídkou odkupu starokladrubských bělek. Podmínkou bylo, že musejí být spolu, protože jsou na sebe zvyklé. Tak jsme si v listopadu před dvěma lety přivezli dvě krásné kobylky, Acantu a Xanoru. Obě mají genový zdroj v chovu kladrubáků.

Už kobylky svezly ženicha a nevěstu?
Kočár zatím ještě nemáme, ale už jsme byli na třech svatbách, kdy se novomanželé fotili v parku na koních. Pro nevěstu mám i dámské sedlo, na kterém se sedí bokem, takže si připadá jako princezna v pohádce.

Nedávno se vám povedlo odchovat nový přírůstek.
Zhruba před měsícem se Xanoře narodil hřebeček, který dostal jméno Xantius. Má se čile k světu. Je zdravý a i jeho příchod na svět byl snadný, netrval ani deset minut. Máma si ho ale velmi hlídá a má o něj strach.