Nedaleko obce leží na říčce Andělici Maškův mlýn. Mouku už zde nemelou dlouho, místo klapotu mlýnského kola zde hospodaří soukromý zemědělec Augustin Pech se synem a rodinou.

Z prostor usedlosti je občas slyšet hluk katru, neboť její součástí je i pila, z okolních pastvin bučení krav a ze dvora řehtání koní. A ne ledajakých. Pechovi se zabývají též chovem starokladrubských vraníků, jednoho z nejkrásnějších plemen koní.

V neděli zde měli milou a zároveň početnou návštěvu. Na své první zastávce při několikadenní prázdninové cestě po Chodsku zde nocovala skupina jezdců v sedle kladrubských běloušů z jezdeckého střediska v Blovicích, kde se specializují právě na toto plemeno.

„My se známe už dlouho, proto jsme rádi nabídli a umožnili paní Davídkové, že u nás můžou děvčata nocovat a koně si odpočnout, vysvětlil Gusta Pech st.

Majitelka střediska Vladimíra Davídková pak popsala celou akci: „Tohle je naše každoroční dovolená a prázdninová cesta. V sobotu jsme koně přivezli do Javorné, kde byl Chovatelský den. Tam jsme předvedli ukázku lonžování a čtverylku deseti starokladrubských koní. Přespali jsme tam a v neděli ráno vyjeli sem na Chodsko."

Ve slovesu vyjeli by se jednomu skoro chtělo napsat na konci tvrdé y, protože ve skupině jsou dvě ženy, šest děvčat starších patnácti let, pětiletá dcerka paní Davídkové a jediný chlap její syn. Jenže pravidla českého pravopisu nutno ctít… první etapa jízdy měla 40 kilometrů!

„V sedlech jsou naší stálí jezdci, kteří do střediska chodí celoročně a startují za náš jezdecký klub," pokračovala usměvavá paní šéfová. „Tady přenocujeme, v pondělí jedeme do Tlumačova, tak budeme nocovat dvakrát, v úterý si chceme prohlédnout Chodsko. Ze sedla, samozřejmě. Poslední zastávku máme v Pteníně a odtud už pojedeme do Blovic."

Každá etapa má přibližně stejný počet kilometrů a jak koně, tak i jezdkyně to zvládají dobře a s úsměvem, což všichni dokázali při téměř půlhodinovém fotografování. Ve středisku mají 40 koní nejen pro závodění, ale také k zapůjčení příchozím na výlety anebo k jízdě kočárem a závěrečná otázka, jestli je to baví, byla celkem zbytečná. „Baví nás to hodně, jinak bychom to nedělali," dodala Davídková opět s úsměvem a pak už se taky šla věnovat svým čtyřnohým kamarádům.

Zdeněk Huspek