Jaroslav Šimáček
Je mu 58 let, je klatovský rodák, ale už téměř půl století žije v Domažlicích. Je ženatý, má dvě děti. Nejvíc času nyní věnuje své lásce, modelové železnici.

Ve stanici Máchovice, nazvané podle ulice, kde bydlí, jim Šimáček ukazuje nejen do posledního detailu „vymazlené“ lokomotivy, vagony, postavičky, stromy či budovy, ale vše je doprovázeno i efektními zvukovými a světelnými efekty. Během jeho show můžete zhlédnout třeba i velkou vlakovou loupež, leteckou bitvu a při troše štěstí dokonce i Bílou paní na věži, shlížející na známý vlak.

„Na světě je jen několik zábav, které přitahují člověka od dětství do stáří a které okouzlují lidi bez ohledu na povolání, vzdělání nebo osobní zaměření. Jedním z takových fenoménů je bezesporu modelová železnice. Takzvané mašinky fascinují děti i dospělé snad právě tím, že nabízejí pohled do zmenšeného a přitom dokonale fungujícího světa, pohled tak podobný pohledu Stvořitele.“ Tuto myšlenku má klatovský rodák, který ale už bezmála půl století žije v Domažlicích, na stěně svého království vláčků. A každým slovem i činem dokazuje, že je to pravda.

Ilustrační foto
Plzeňský kraj je oblíbeným cílem turistů, ze zahraničních stále převažují Němci

„Moje láska k vláčkům se zrodila, už když mi bylo osm, devět let. Jednou jsme s babičkou a dědou jeli na Sokolovsko. Stáli jsme tehdy v Plzni na nástupišti, byla tma, zima. Stála tam Šlechtična, která si odfukovala, a vedle nová Laminátka (lokomotivy – pozn. aut.). Pozoroval jsem je a zamiloval si železnici. Kdyby mě neodvedli, stál bych tam možná ještě dnes,“ směje se Šimáček. Dodává, že u něj to bylo podobné jako u dalších nadšenců do železnice. Nejdřív si s vláčky hrál a chodil se dívat na nádraží a pak už neodolal a železnici si zbudoval doma.

Zdroj: Deník/Milan Kilián

„První kolejovou železnici jsem si postavil v ložnici. Manželka mě ale tehdy s ní poslala někam. Řekla, že ještě snese, když jí jezdí vlaky nad hlavou a pod hlavou, ale skříň, to už je moc, tu že jí musím nechat. Takže jsem se s vláčky přestěhoval do garáže,“ vzpomíná. Patří mezi ty, kteří si své dílo nenechávají jen pro sebe, ale dopřejí radost z něj i dalším. Letos už je to 17 let, co železnici poprvé představil veřejnosti.

Pouť na Vavřinečku v Domažlicích.
Pouť na Vavřinečku má dlouhou historii, zavítala na ni i Božena Němcová

„Bylo to při Chodských slavnostech, v roce 2006. To bylo kolejiště tehdy malé, mělo šest dílů. Původně jsem si říkal, že udělám výstavu, pak to složím, budu v garáži parkovat auta a dám to dohromady zase až za rok na další slavnosti. Jenže už to tu zůstalo, neboť od té doby stále chodí lidé. Pořád přidávám a přidávám. Až přestanou lidé chodit, tak to složím a budu tu zase parkovat,“ říká se smíchem. Oba víme, že zájem lidí jen tak neopadne. Jak se reportér Deníku přesvědčil na vlastní oči, prezentaci Šimáčkovy železnice rozhodně nelze nazvat výstavou, autor totiž příchozí baví řadou průpovídek a připravil pro ně různé scénky a efekty. „Snažím se vymyslet vždy něco, co zaujme. Aby to nebyla jen výstava mašinek. To už by se lidé nevraceli. Musíte zabavit všechny - malé děti, maminky, tatínky, důchodce. Proto dělám tu show, která trvá necelou hodinu,“ vysvětluje.

Za 17 let, co k němu lidé chodí za vláčky, nabídku stále rozšiřuje. „Jak už jsem říkal, začínal jsem jedním kolejištěm. Pak jsem udělal točnu, tunel, dole jsem zbudoval vlakovou loupež, která měla teď 60. výročí, lidé mohou vidět leteckou bitvu, mám tu zastávku, kde vlak nestaví, protože má zpoždění, známou z filmu Slunce, seno, jahody, a další zvláštnosti. Samostatně mám historickou modelovou železnici z roku 1950, tu jsem musel dát do kupy. Místo dílny jsem udělal scénu z Divokého západu, ta je také samostatná. Tam je souboj, westernový vlak atd. Je toho hodně,“ říká Šimáček a ukazuje mnoho dalších mašinek – v jeho nabídce jsou Regionova, Pendolino, Slovenská strela, motorový parní vůz Komárek, Orient Express a další. „Mou specialitou je, že lokomotivy kouří a vydávají zvuky naprosto stejné jako skutečné lokomotivy, v tom se opravdu vyžívám a dávám si záležet na tom, aby to bylo věrné. Jezdí tu dvanáct parních mašinek, které kouří. Ta, co nekouří, mi nesmí na koleje,“ vypráví se smíchem.

Zdroj: Deník/Milan Kilián

To, co lidem ukazuje, zčásti sám vyrobil, zčásti koupil a případně upravil. Se vším se piplá, neustále pracuje na vylepšení. „Celých sedmnáct let na tom dělám. V sezoně odsud prakticky nevylezu. Jak to jezdí, tak se to sype, takže to opravujete, to je takový nekonečný příběh. Musí vás to bavit. Já, když si jednou za čtrnáct dní nerozeberu mašinku, mám absťák a klepu se. Takže je čistím i preventivně,“ říká. Řídit celou show od ovládacího pultu není podle něj žádná legrace. „Kdysi tu byl pilot Boeingu a ten na mě koukal, když jsem to vše mačkal, a říkal mi, že řídit Boeing je snazší než toto kolejiště,“ směje se.

V Máchovicích ale na vás nečeká jen modelová železnice. Radost milovníkům vlaků udělá i malé železniční muzeum a výstava modelů. K vidění je ovládací pult z motorového vozu řady 810 (Orchestrion), staré nádražácké čepice, tachometr s tachografem z parní lokomotivy, staré nádražní telefony a mnohé další věci spjaté s vlaky. „Venku mi jezdí mašinka a je tam výpravčí Vlasta Burian, vyřezaný z jednoho kusu dřeva, který zvedá ruku a dokonce mluví. Tam se mohou všichni zájemci vydat na cestu kolem světa. Na zahradě mám i kabinu z Brejlovce, kam se mohou všichni podívat, posadit a kde je dokonce zvukový simulátor jízdy, nahrávaný přímo z tohoto typu lokomotivy. To láká nejen děti. Jednou jsem tu měl například starší manželský pár. Pánovi se to tak líbilo, že na něj musela žena dvacet minut čekat, pořád mu říkala ,,pojď už“, neměl se k odchodu,“ vzpomíná s úsměvem Šimáček, který nabízí i různé suvenýry a hračky pro děti.

Tisíce lidí už stihly navštívit a vyzkoušet si nejrůznější sportovní aktivity na letošním ročníku Sportmanie Plzeň. Jedná se o největší plzeňskou sportovní akci pro veřejnost, která potrvá až do neděle 20. srpna.
Sportmanie 2023 otevřela brány za Plazou. Děti si užívaly popcornovou párty

Během provozování modelové železnice prožil jednu opravdu hodně těžkou chvíli. „Bylo 1. července 2012, šest hodin ráno, když k sousedovi vletěl kulový blesk. Byla to rána jako hrom, málem jsem spadl z postele. Kulový blesk, jak známo, má bratříčky. A jeden vletěl ke mně. Televize v domě byly na vyhození a hodně to odnesla právě modelová železnice v garáži. Mám tu tři zesilovače a všechny byly po smrti. Odnesla to hlavně řídící jednotka. Vše jsme rychle museli rozebrat, vyměnit a poskládat dohromady. Tehdy jsme si opravdu pořádně mákli. Škoda byla kolem 150 tisíc korun. Tenkrát mi úplně tekly slzy,“ přiznává s tím, že už je poučen a vše vypíná.

Je si vědom, že rozměrově už modelové kolejiště rozšiřovat nemůže, navíc musí brát v úvahu i ekonomický aspekt. Když je horko, musí se vše chladit, a když je zima, musí se v místnosti topit, jinak by se kolejiště zkroutilo. Ceny energií přitom výrazně vzrostly. Ale sedět s rukama v klíně nehodlá. „Nebudu to rozšiřovat rozměrově, ale je spousta námětů, které se tu mohou udělat, zabudovat do toho, co tu je. Nápadů je hodně, uměním je ale vybrat ten správný. Ono někdy vymyslíte s prominutím blbost a přitom vám to dá hromadu práce. Třeba horor, který ukazuji návštěvníkům. To se zhasne a v tunelu, do něhož je vidět, jezdí smrtky, pavouci a podobně. To je mechanismus orloje. Ale vymyslet to tak, aby to fungovalo, to je makačka,“ říká.

Teď v létě je modelová železniční show, kterou najdete v Máchově ulici 134 v Domažlicích, otevřena denně, program začíná vždy v 11, 13 a 15 hodin. Od září je prohlídku nutno domluvit na telefonu 723 246 882.