Kdyňští pamětníci se v pátek opět sešli v Muzeu příhraničí a tentokrát si zavzpomínali na kdyňská ochotnická divadla.
Součástí vzpomínkového odpoledne byla i videoprojekce. Průřez historií ochotnických divadel rozpoutal mezi třicítkou zúčastněných, velkou vetšinou bývalých ochotníků, bohatou diskusi.
Po úvodním slovu Rudolfa Šlajera, který program pátečního setkání připravil, zavzpomínala na úplné začátky divadelních představení ve Kdyni dnes již sedmaosmdesátiletá Danuše Hamatová. Ačkoliv nebyla nikdy členkou žádného ochotnického divadla, od mala se o ně živě zajímala a zúčastňovala se kulturního dění ve městě.
„Úplně první houslové vystoupení se uskutečnilo v přádelně v roce 1846. Pak byla vytvořena Matice česká a začaly se konat spíše besídky a pohovory s lidmi. Až se založením Sokola ve Kdyni se začalo hrát ochotnické divadlo. Byly to městské skupiny, jako Sokol, Měšťanská beseda a orlové, které si dělaly vlastní představení,“ vzpomínala Hamatová s tím, že ve Kdyni se hrálo vždy jen české divadlo.
Zajímavá byla i zmínka o tom, jak vznikaly diavdelní kulisy.
„Na kulisy posloužila stará prostěradla, která malovali dobrovolníci. Když se k divadlu začali přidávat hudebníci, kupovaly se za vydělané peníze hudební nástroje,“ pokračuje Hamatová.
Všichni přítomní zavzpomínali i na první velké divadelní režiséry a herce, kteří, ačkoliv měli rodiny, hráli ve všech představeních.
Nostalgii vyvolala zvuková nahrávka, pořízená v roce 1978, ve které vášnivý chotník Karel Šmejkal popisuje jak to ve Kdyni v těchto letech vypadalo a na co byli Kdyňští pyšní. Zajímavé je, že tato nahrávka byla zveřejněna poprvé po dvaatřiceti letech .
