close Deník na návštěvě info Zdroj: Deník zoom_in Deník na návštěvě „Začalo to první vlnou covidu, to jsme měly dva měsíce zavřeno. Se sestrou jsme se domluvily, že nebudeme mít ani výdejní okénko. Zůstala jsem doma, syn chodil do první třídy a měl distanční výuku,“ sdělila Lucie Jílková.

S penězi byly kavárnice na hraně, Jana nastoupila do supermarketu jako prodavačka. Když se situace zlepšila, začaly s výdejovým okénkem a Jana se po třech měsících vrátila do kavárny. Loni na podzim sestry věděly, že provoz kavárny zasáhne i uzavření mostu, u něhož se kavárna nachází. „Mobilita lidí poklesla o padesát procent, přišly jsme o všechna auta, o turisty, ale i o studenty ze školy, kteří k nám chodili přes most pro svačiny,“ uvádí Jílková. Když vláda znovu omezila restaurace a služby, věděly kavárnice, že to nebude na měsíc. Zavřeno bylo do jara.

Do kavárny pak chodili hlavně stálí zákazníci. „Nejtěžší bylo popasovat se s tím, že tu v práci se mnou není ségra,“ řekla majitelka kavárny, které pomohl i manžel. Teď je návštěvnost na hraně, pouštíme jen očkované, což mi přijde zvrácené,“ řekla.

Když Lucie Jílková začínala, chtěla vytvořit místo, kde se budou lidé cítit hezky a dají si dobrou kávu. Se sestrou byly podle ní pravděpodobně první v okrese, kdo začal zákazníkům nabízet výběrovou kávu. "Chtěly jsme dělat něco jinak než to dělají v okolí. Ale co se týče návštěvnosti, nelze srovnávat Domažlice a Horšovský Týn, v němž se pohybuje méně lidí," uvedla Jílková.

Přišla také s nápadem dělat v kavárně snídaně. Ty si mohly návštěvníci dopřát pouze po dobu jednoho měsíce. "Klasické snídaně, lívance a podobně, sama nezvládnu. A teď není taková situace, abych mohla platit zaměstnance. Věřila jsem, že s kuchyňkou se kavárna někam posune. Ale stále doufám, že to vyjde a budeme snídaně zase připravovat. Lidé přijdou a já už mezi dveřmi vím, co si dají. Mám to tu ráda," dodala Jílková.