Tak trochu k inventáři Státního hradu a zámku H. Týn už patří kastelán Jan Rosendorfský.

„Je to neuvěřitelné, protože to jsou letos moje pětadvacáté Vánoce na zámku. Prvního března 2016 pak budu mít za sebou celých 25 let, čtvrt století služby. Tyhle roky obnáší zhruba 1/43 historie objektu," zamýšlí se nad svým působením kastelán a s úsměvem dodává: „To je taková legrácka."

Nedá nezeptat se, zda se toho za uvedenou dobu skutečně hodně změnilo.

„Ano, strašně moc! Před 25 lety, když jsem potřeboval někam telefonovat, musel jsem zavolat spojovatelce, která mne laskavě spojila. Pak přišel e-mail, což je nejhroznější věc, která mohla nastat. Dříve, když po mně někdo něco chtěl, musel sednout a napsat dopis. Dneska to napíše a rozešle všem kastelánům. A vy se z toho zblázněte! Mrzí mne, že administrativa narostla neuvěřitelným způsobem," konstatuje Rosendorfský.

Zajímalo nás, zda není nejdéle sloužícím kastelánem na týnském zámku.

„Nejdéle působící byl pan Dubec, a to od roku 1950 do roku 1978 – tak nějak. V západních Čechách je bard Karel Bobek na Kozlu, ten je tam asi 36 let, za ním je Petr Mejstřík na hradu Velhartice a pak už jsem délkou působení já," popisuje, zatímco sleduje, jak si lidé do horšovského kostela Všech svatých chodí pro Betlémské světlo a neopomenou se zastavit u betléma s čerty, který se mu před lety podařilo prakticky z hodiny na hodinu sehnat.

„Takových příjemných náhod mám víc, na zámku je 17 tisíc exponátů a mám mezi nimi oblíbence – tenhle betlém mezi ně samozřejmě patří. Nyní s nově otevřenou zámeckou kuchyní jsem se hodně ´vyvztekal´, tam těch oblíbenců mám hodně, mohl jsem tam uplatnit své ´miláčky´," směj se kastelán.

Jak vypadají jeho Vánoce na zámku? Jsou jiné?

„Usmažíme si řízky a jsme spokojení. Ono to působí možná romanticky, že je člověk na zámku. Ale není to nic mimořádného, všude je puštěná ´zabezpečovačka´, já po zámku nemusím běhat a kontrolovat, mám tedy klidné Vánoce," prozrazuje.

Za čtvrtstoletí nemá zvláštní vánoční příhodu, daleko zajímavější, dá-li se to tak říci, je podle něj konec roku.

„Vedle na náměstí bývá hodně rušno, což nesnášejí nejen psi, ale nelíbí se to ani zabezpečovacímu zařízení. To je vždycky silvestr se psem v náruči. Když jsme na zámku měli jeden čas více zvířat, tak medvědům se to nelíbilo, psům se to nelíbilo a měl jsem často pocit, že jsem poslední večer v roce vždy jako archa Noemova," zakončuje s humorem Rosendorfský.