„Jednou za čas je donutíme po sobě trochu uklidit, ale do týdne je to tu stejné,“ říká strážník Městské policie. Na kontroly takovýchto míst, kterých Městská policie eviduje na území Plzně několik desítek, vyjíždějí prakticky denně.
Hned v první místnosti za plechovými dveřmi spí trojice bezdomovců. Nečekané probuzení nesou nelibě. Jeden z nich se představí jako David, ale mluvit se mu evidentně nechce. Prozradí jen, že zimou netrpí, protože si tam topí v provizorních kamínkách a obrací se ke stěně. Strážníci všechny legitimují a lustrací v evidencích zjišťují, jestli nepatří k zájmovým osobám PČR, po kterých je například vyhlášeno pátrání. Jen za poslední rok bylo při namátkových kontrolách zachyceno a předáno Policii České republiky jedním ze strážníků stanice Územně strážní služby 75 takovýchto osob.
Další místnost v drážních domcích obývá dvojice původem z Kladna. „Celkem máme všechno, co potřebujeme, občas ale sáhneme i do popelnice. A jak jsem se sem dostala? Ještě před dvěma lety jsem pracovala ve fabrice na linkách nebo potom i v hospodě. Ale pak jsem začala pít a to byl konec. Teď jsem ráda, že mne tu kamarád nechává přespávat,“ říká sedmatřicetiletá Helena.
V bývalém sportovním areálu na Lopatárně se mezi křovisky krčí v provizorním přístřeší z kartónů a plechů dvě postavy. „Přežíváme tady jak to jde. Zima nám tu je, to jo, ale hlad skoro nevnímáme, máme už scvrklý žaludky,“ říká polohlasně čtyřicetiletý Marek a dívá se na vyhaslé ohniště a polorozbořený stan opodál. „Zkuste si zajít na charitu, mají tam teď několik nových stanů, mohli by vám nějaký dát,“ radí mu strážníci. Marek i jeho parťák Michal jim slibují, že od jara začnou zase pracovat. Práci mají slíbenou, budou dělat prý pomocné práce ve stavebnictví.
Poslední dnešní zastávkou hlídky městské policie je silniční most nedaleko Baumaxu.. Zákoutí plné plyšáků, zavěšeného oblečení a srovnaných krabic všech velikostí působí úplně jinak, než předchozí příšerný nepořádek v drážních domcích. „Jaký si to uděláte, takový to máte,“ říká Pavlína Hájková, která tu žije už 4 roky. V roce 2012 si odseděla krátký trest za krádež a od té doby žije tímto způsobem. Na zimu ani hlad si nestěžuje. „Mám peřinu a k jídlu se vždycky něco najde. I se strážníky se ráda vidím, jsou fajn,“ usmívá se.
Stejný most, jen o pár desítek metrů dál, je domovem Petra Poláčka, čtyřicetiletého muže z Klatov. Žije tu třetí rok a ostatním bezdomovcům se spíše vyhýbá. „Ale s tou paní tady vedle vycházíme dobře, občas si i pomůžeme. Máme třeba společný vařič. Na ohni nevaříme. Ten rozdělávají jen ty debilové, co vypalujou měď z kabelů tam u řeky,“ rozčiluje se. V zaměstnání skončil před lety sám. Pracoval jako agenturní řidič u popelářů, ale do zaměstnaneckého stavu se mu nechtělo. „Jsem rád svým pánem,“ vysvětluje. Pod mostem tu bydlel i třetí obyvatel, ale tomu nedávno museli zavolat záchranku. „Vařili jsme mu s paní polévky a starali se o něj, ale jednou padl na zem a už se nezvedl. Museli ho odnést na nosítkách,“ říká Petr.
Na takové případy je zvyklá i hlídka městských strážníků. „Se zdravotními problémy u lidí bez domova se setkáváme poměrně často. Pokud to není případ přímo pro rychlou záchrannou službu, funguje velmi dobře spolupráce v rámci projektu Street medicine. Mohou nemocného odvézt svojí sanitkou nebo jej ošetří přímo na místě,“ chválí činnost zdravotní služby člen hlídky městské policie.
Ta se v terénu setkává také s agresivitou narkomanů a opilců, na které domluva nestačí, a které musí mnohdy zklidnit i za užití donucovacích prostředků. Takoví lidé pak končí častokrát na záchytce nebo rovnou s pouty na rukou předáním Policii České republiky.
8
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
