„Prosím vás, přijeďte k nám. V zahradě se mi přemnožili černí hadi a mám strach o děti,“ obrátila se ve čtvrtek na Karla Bobála z Tachova žena z Domažlicka.

„Takto mi telefonují lidé z širokého okolí, nejen z Tachovska,“ uvedl Deníku ochránce zvířat a majitel útulku pro hendikepované tvory Bobál, zatímco prozkoumával malý zahradní rybníček se zbytky vody, o to více zarostlý rákosím.

Lov na hady

Když do České Kubice včera po ránu přijel, v zahradě u rodinného domku po delším sledování spatřil u rybníčku inkriminované hady.

„Viděl jsem zatím tři. Dva mají přes metr délky, třetí byl o něco menší. Hráz je vyskládaná z kamenů, mezi ně zřejmě zalézají. Musím počkat, až se vylezou ohřát na sluníčko,“ popisoval nám své zjištění, zatímco sešlapával rákosí, aby v něm mohl ´obávané černé hady´ odchytit. Žena s malým dítětem vše opatrně sledovala zpovzdálí.

Deset minut, dvacet minut – nikde nic. Hadi, jakoby tušili přítomnost člověka, který je chce vytrhnout z jejich domova.

Hadi byli, jsou a budou

„V loňském roce jsem musel odchytávat hodně hadů. Jen v lidských obydlích to bylo šest zmijí. Například v Mariánských Lázních vlezla zmije do hotelu a usadila se na recepci. Tady na Domažlicku jsem loni chytal dvě – jednu měli v chatě u lesa ve verandičce. Nechali při větrání otevřené dveře a zřejmě se tam lezla zchladit. V takových případech, pokud mi někdo zavolá, jedu rád. Lepší, než kdyby hada zabili. Pak ho vypustím do přírody, samozřejmě tak, aby se k dotyčným lidem nemohl vrátit,“ popisuje Bobál.

Otřesná zkušenost

„Letos v dubnu jsem v Krajkové odchytával nejjedovatější zmiji v Evropě – zmiji růžkatou. U nás se naštěstí nevyskytuje, ale tuhle chovatel vyhodil. Představte si, že ji nechal v plastové krabici u kontejneru a napsal na ni ´jedovatý had´. Nevím, co by se stalo, kdyby ji otevřely děti, bezdomovci nebo důchodci,“ uvádí vzorový případ lidské bezohlednosti nejen ke zvířatům, ale i k lidem Bobál.

Je na roztrhání

Při čekání na hady mu několikrát zvoní telefon.

„Teď mi volali, že se v Mariánkách dostala do prodejny oplatek fretka. Neví, co s ní, a chtějí, abych ji přijel chytit. Vysvětlil jsem jim, že jsem desítky kilometrů od domova, ale přijedu,“ komentuje telefonát.

Konečně úlovek

„Už jednoho vidím!“ říkám vítězoslavně a sleduji, jak Bobál s hákem v ruce slézá do rybníčku, kam had unikl. Chvíle trpělivosti a v jeho ´zajetí´ se ocitá přes metr dlouhá užovka obojková s nádhernými žlutými měsíčky za hlavou.

Chvilka, kdy se s hadem, kterému se chce pryč ze zajetí, ´pere´, stačí k fotografování a natočení videa.

Karla Bobála jsme pozorovali při odchytu hadů.

Z černého nebezpečného hada se vyklubala užovka

„Věděl jsem, že to nejsou zmije, chtěl jsem si vás vyzkoušet. Všeobecně se lidé hadů bojí,“ směje se Bobál, zatímco užovku zavírá do přenosné krabice.

Při tom upozorňuje, že čím větší teplo, tím je had hbitější a kupříkladu zmijím se vytváří i větší množství jedu. Ale i obyčejná užovka dokáže člověka kousnout - nebezpečí je to ale spíše pro ni, neboť může při skusu, kdy se člověk lekne a trhne sebou, přijít o zub, který pak zpravidla zůstane ve tkáni člověka a potřebuje odstranit.

Užovka, stejně jako většina jejích větších ´kolegů´ hadů, dokáže otevřít svoji tlamičku natolik, že schlamstne žábu i myš. Jako ostatní hadi a obojživelníci patří užovka mezi chráněné živočichy.

Na závěr

Jak jsme mohli po několika hodinách zjistit, o přemnožení hadů na uvedeném místě se nedalo hovořit.

A fretku, za kterou se chystal do Mariánských Lázní, mezitím ´ulovili´ tamní strážníci. Dokonce se poměrně rychle našel její majitel, jemuž utekla.