Jako kapela vystupujete po celé České republice, ale jak se Vám hraje na Chodsku?
Lid chodský je drsný a neústupný, ale umí se bavit. My tam vždycky přijedem, naděláme tam Lammingerovi kravál a zmizíme. A von má potom vztek. A my máme radost:-) A že to jsou pokaždý echt mejdany vo tom žádná!!! Nejvíc tam paří vždycky nějakej Kozina. To je kluk jako lusk. Já vám říkám, že z něj ještě něco bude. Vono sa eště hukáže.

V Mrákově vystoupíte s další českou populární kapelou Walda Gang a Alchymií. Co jste společně pro fanoušky přichystali, pokud to není tajné?
My jsme za celou dobu naší existence neměli s Waldou tu čest. Vždycky jsme o sebe na festivalech jenom křísli dvoukolákem. To víte, doba je zlá, chudej muzikant se muší vohánět a tak přes samý putování od fesťáku k fesťáku nebyl čas na nějaký to pobratříčkování.Ale kluci nám přes média slíbili, že to bude mela. No uvidíme, nastrčíme jim do šatny Andulu, a když po pěti minutách vyleze nepoškozená, uvidíme co dál.

Nedělní vernisáží byla zahájena nová výstava obrazů v klenečském Domě přírody.
V Klenčí vystavují díla dvou autorů

Vystupujete v lidových krojích. Uvažovali jste o tom, že byste vystoupili na Chodsku v chodských?
Blázníš holomku???!!! Víš jak je to drahý??? Von si každej myslí, že když děláme na panským, tak že máme zadky ve zlatě. Tak já ti teda povim jak to je. Každej máme dvoje kalhoty a dvě košile. Jeden komplet do práce a druhej do kostela. Víc by se nám do čeledníku stejně nevešlo. Jenom Andula má šaty patery, ale to je stará fiflena a navíc dědila po prababičce.
Leda pan Zemský rada, to je kapitola sama o sobě. Ten by na to třeba i měl, páč je kontrolor, ale pochybuju, že se vzdá svých lakýrek z červenýho krokodýla. Takže spíš ne. Spíš budeme mít náš klasickej pracovní mundůr.

A jak se díváte na českou rockovou současnou scénu?
Na českou rockovou scénu se díváme patřičně z patra, páč děláme na panským. Takže můžem. Vo tom žádná.

Na Chodsku jste už hráli. Měli jste čas projít či navštívit místní kulturní památky?
No protože je to vod nás do Domažlic co by kamenem a zbytek dopliv, zkoumali jsme místní památky v rámci samostudia každý na svou pěst. Nemůžu mluvit za zbytek. Každého většinou kultůrně omráčí něco jiného. Ale mém případě to byla plzeňská dvanáctka v jedné z místních zahrádek. A krása místních selek.