Pro Miloslava Macána ze Staňkova na Domažlicku je chov kanárů opravdovou vášní. Čerstvý šedesátník se jí věnuje od dětských let a svůj chov zaměřuje na zpěvné harcké kanáry a na kanáry červené. Je odborníkem na slovo vzatým a každoročně se úspěšně zúčastňuje řady soutěží a výstav. Mezi jeho zásluhy jako dlouholetého předsedy plzeňské organizace chovatelů zpěvných kanárů (která sídlí ve Staňkově), patří i každoroční výstava kanárů ve Staňkově spojená se soutěží ve zpěvu a s jedinečnými ukázkami pro veřejnost.

Kdy se u vás poprvé projevila láska ke kanárům?

Prvního kanára jsem dostal, když mi bylo sedm let. V první třídě jsme měli ve slabikáři kanára a já jsem si ho pak po operaci mandlí vyžádal za odměnu. Koupil mi ho strýc, když jsem místo na prázdniny nastoupil do nemocnice.

A kdy jste se pustil do jejich chovu?

S chovem jsem pak začal zhruba za dva roky. Začalo to, jak už to bývá, tím, že jednomu kanárovi se stýská, tak se koupil druhý a takhle se to rozjelo.

Čím jsou podle vás zrovna tito opeřenci nejzajímavější?

Kanár je nejstarší domestikovaný pták, kterého lidé chovají asi už od šestnáctého století. Je zajímavý tím, že je nenáročný, nechá se například oproti papouškovi chovat v menších prostorech a nedělá takový nepořádek jako třeba andulka. Každý si pod pojmem kanár představuje žlutého zpívajícího ptáčka, ale kanáři jsou různí. Jsou kanáři zpěvní, barevní, postavoví a jejich kříženci. U zpěvných je zajímavý hlavně harcký kanár či ruský kanár, který se účastní soutěží v napodobování zpěvu jiných ptáků.

Kde je doma chováte a jak se na tento koníček dívá vaše manželka?

Mám je většinou na půdě a kanáry na soutěže připravuji v chodbě. Manželka je toleruje, ale vadí jí, když třeba chceme jet na dovolenou. Jsou samozřejmě momenty, kdy z nich není zrovna nadšená. Teď jsem pro kanárky postavil přístřešek na zahradě, takže snad manželce doma trochu odlehčím.

Kolik kanárů doma máte?

Momentálně asi 220 kusů. Ale co se týče odchovů, letos bys nejhorší rok za posledních 53 let, co kanáry chovám. Postihlo to bohužel většinu chovatelů.

Kolik času denně musíte svým opeřencům věnovat?

Je to rozdílné, teď v chovné sezoně jsou to nejméně tři hodiny denně.

Jak byste popsal pěvecký projev harckých kanárů? Jak by měl správně znít?

Čím je hlubší, předváděný v pomalém tempu, tím je kvalitnější.

Jsou nějaké předpoklady pro to, aby byl kanár dobrým pěvcem?

Zpěv musí být v první řadě vrozený, pak se může ovlivňovat krmením, teplotou, zatemňováním a výcvikem.

Jakými fázemi výcviku musí kanár projít, než se rozezpívá před porotou?

Ptáci jsou zjara odchovávání do konce července, koncem října zaklecují do 'školy zpěvu' každý přijde do jedné malé klícky, kde jsou do konce listopadu. Pak je také vystavuji různě po bytě, aby si zvykli na přítomnost lidí a jiná místa. Nejkrásnější moment v roce chovatele je pak, když ty ptáky prvně postaví na stůl a slyší je poprvé jednotlivě zpívat. Některý kanárek má pěknou dutou roli, jiný basovou roli, další píšťalu či dutozvonek to jsou jednotlivé túry, ze kterých se zpěv kanárů skládá. Až pak se vidí, ve kterých túrách pták vyniká a podle toho se potom sestavují soutěžní kolekce kanárů. Je moc pěkné, když se kolekce sestaví z ptáků, kteří zpívají shodně ve stejných túrách, krásně to pak zní.

Co vám při chovu kanárů přináší tu největší radost?

Každý den vidím něco nového. V chovu kanárů stejně jako v přírodě jsou pořád vidět nové zajímavé věci. Například, jak samička snese vajíčka, jak krmí mláďata, jak se mláďata zbarví a podobně. Nejkrásnější je ale samozřejmě právě ten zpěv.

Zdá se přitom, jako byste o kanárech a jejich chovu věděl téměř všechno. Dokáží vás tedy tihle ptáci ještě překvapit?

Samozřejmě, člověk se pořád učí. Problémem je, že mnoho autorů knih o kanárech a jejich chovu jenom takzvaně 'papouškuje' opisuje od jiných, aniž by si ty věci sami vyzkoušeli.

Například?

Všude uvádí, že zpěvní kanáři si zkazí zpěv, když se dají do společnosti jiných, například červených nebo postavových kanárů. Že od nich hned pochytí jejich vysoký hlas, místo toho, aby se naučili svůj hluboký dutý zpěv. Já tomu nevěřím, sám ty kanáry chovám dohromady a přitom se naučí zpívat skvěle a vyhráli i 3. místo v mezinárodní soutěži. Takže pokud ta knižní poučka platí, tak jsou moji kanáři nejspíš hloupí nebo úplně hluší.

Kupují si na výstavě ve Staňkově kanáry pouze chovatelé nebo o ně má zájem i veřejnost?

Kupují si je i lidé, protože takový kanárek je příjemným společníkem. Je vhodný i pro osamělé lidi, protože si na lidi zvykl a je dobrým partnerem pro veselí a pro zábavu.

Často se na vás obracejí lidé s žádostí o radu. Na co se nejčastěji ptají?

Je to různé. V poslední době se mnou hodně lidé diskutují o pouštění kanárů volně v místnosti a příliš mnoho dotazů začíná větami typu „chytil jsem na zahradě kanára" nebo „vrátí se kanárek, který mi ulétl?" a podobně. Lidé si koupí kanárka a pak ho pouštějí z klece, aby se prolítl. V bytě na něj přitom čeká spousta nebezpečí nesmějí být samozřejmě otevřená okna a také, pokud na oknech nejsou záclony, se kanárek klidně rozlétne proti sklu a může se zabít. Jestliže je někde trochu odtažený nábytek, nerozlétaný kanárek snadno zapadne za skříň, kde se zasekne, ani ho pak nenajdete. Když někde stojí nádoba s vodou, často se chce napít a snadno přepadne do vody a už nevyletí. Samozřejmým problémem je přítomnost psa nebo kočky.

Jakými soutěžními úspěchy se můžete vy a vaši kanáři pochlubit?

Hodně si cením prvního vítězství na soutěži v Plzni v roce 1982. Největším úspěchem pak bylo 3. místo na mezinárodní soutěži v Čáslavi v roce 2007. Teď jsem také dvakrát po sobě získal třetí místo na memoriálu Františka Fraňka.

Soužití s takovou spoustou ptáků jistě přináší řadu zážitků, vzpomenete na nějakou úsměvnou historku?

Před čtrnácti dny jsem tu měl vnoučata, která se mnou vždycky chtějí jít ptáky krmit. Aby děti nezlobily a já mohl nakrmit ptáky, vždy je upoutám na nějakou zajímavost. Nechal jsem je dívat se, jak ptáci jedí vitaminizovanou cihlu a najednou sedmiletá vnučka uviděla, jak se v kleci párují dva papoušci, a začala volat: „Hele, dědo, oni se milujou." Snažil jsem se nějak zachránit situaci a říkal jsem, že se ti papoušci jenom perou, ať se podívá, jak ten sameček po samičce šlape a štípe ji. A můj pětiletý vnuk se na to celé podíval a prohlásil: „Kdepak, ti se nemilujou. Kdyby se milovali, tak by jeden z nich přece musel ležet na zádech."