Babička nikdy neviděla rodnou vlast svých předků, což mne inspirovalo při pátrání po kořenech naší rodiny,“ vypráví sympatická dáma, které by nikdo neuvěřil, že při svém nynějším pobytu na Chodsku oslavila šedesáté narozeniny. Paní Donna byla učitelkou na základní škole a když v roce 2002 odešla do důchodu, rozhodla se, že část svého volného času zasvětí studování rodokmenu.

„Věděla jsem, že mám český původ, ale až postupným studováním pramenů jsem zjišťovala podrobnosti o unikátnosti Chodů a Chodska a jejich mimořádně hrdé historii“ říká Donna Fitzsimmons.

Základní informace čerpala z genealogických prací svého bratrance Roye Rushky, který se jejich tvorbě věnoval dlouhé roky.
Na Domažlicko se poprvé vydala v roce 2008.

„S manželem jsme tehdy navštívili domažlické muzeum, Hrádek, Klenčí, ale nebylo tehdy tolik času navštívit všechna místa, která bychom rádi viděli,“ vzpomíná na týdenní pobyt paní Donna.

Proto ten letošní naplánovala na čtrnáct dní. Přijela s cílem zajet do každé z jedenácti chodských vesnic a pořídit v nich fotografie. Dále navštívila Galerii bratří Špillarů v Domažlicích, Hrádek, kostel svaté Anny v Horšovském Týně a vystoupala i na domažlickou věž.

Dojetí u ní vyvolalo vystoupení chodských muzikantů v klenečském hotelu Haltrava i návštěva Újezda, kde bydlí Alena Rádlová, babička Václava Mlse, který Donnu Fitzsimmons při jejím letošním pobytu doprovází.

„Babička pro Donnu přichystala chodský kroj, do kterého se oblékla, a upekla pravé chodské koláče,“ popisuje středeční velký zážitek Mls.
„Chtěla jsem vidět a prožít chodskou kulturu na vlastní kůži. Už zde nemám přímé příbuzné, nebo o nich nevím, a o to víc jsem překvapená a dojatá srdečností zdejších lidí a jejich otevřeností.“ Určitou překážkou k navázání ještě bližších vztahů je jazyková bariéra, protože paní Fitzsimmons nehovoří česky.

Prozradila ještě jeden zajímavý postřeh z pro ní nového prostředí: „Jak se zde pohybuji, mám pocit, že lidi poznávám, že jsem odtud, že jsme příbuzní. Cítím, že zde lidé vyznávají stejné hodnoty jako máme my – tvrdou, poctivou práci či starost o rodový majetek a jeho zvelebování.“
Prapraprarodiče Donny Fitzsimmons pocházeli ze Stráže z rodu Jiřího Tochora (nar.1755), z Klenčí z rodu Antonína Hrušky (1780), z Pocinovic z rodu Ondřeje Veseláka (1771) a Martina Mikoláše (1801).

Mezi lety 1837 až 1848 odešlo na dvacet chodských rodin do Haliče, kde jim katolická církev zdarma nabídla půdu a počáteční zaopatření. Potomci těchto rolníků pak o půlstoletí později využili nabídku kanadské vlády, která verbovala zkušené zemědělce na obdělávání úrodné půdy v provincii Saskatchewan a mezi lety 1891–99 přesídlili do Severní Ameriky. Tehdy tam z Haliče odešla i Kateřina Hrušková, tehdy devítiletá babička Donny Fitzsimmons.

„Kdyby se prostřednictvím Deníku ozval někdo ze vzdálených příbuzných, byla bych moc šťastná,“ dodala závěrem sympatická paní Donna.