Věk na to nemáte, ale víte, jaké byly Chodské slavnosti před třiceti lety ve srovnání s těmi současnými?

„Znám to jen z doslechu, nebo z písemných pramenů – tak např. od roku 1979 je Dudácké štandrle u brány na náměstí, před tím bylo několikrát na valníku u Muzea Chodska, konaly se taneční veselice nejen v sále MKS, ale třeba v sále PDA nebo v pivovarských humnech. Velké pořady se nazývaly „manifestace pracujících“, některé se pyšnily skutečně „nadčasovými“ názvy – např. „Tobě, rodná strano“ nebo „Od Šumavy k Tatrám zní – Západočeský kraj, pevná hráz socialismu a míru“… jsem moc rád, že naši dnešní režiséři už nemusí orientovat své pořady a jejich názvy podle stranického a politického dogma a poklonkovat režimu, zde bych viděl asi ten největší pokrok.“

Jak dlouho trvají přípravy Chodských slavností a co se během nich řeší?

„Každý rok v průběhu slavností si zapisuji, co je třeba za rok zlepšit – ta hlavní a konkrétní práce pak začíná zhruba v únoru, kdy svoláváme vedoucí souborů a režiséry a začínáme sestavovat programové schéma a připravovat jednotlivé pořady. Ač to možná tak nepůsobí, je to poměrně náročný a dlouhý proces, většina pořadů je scénických, režijně zpracovaných a komponovaných. Není to o tom, že si soubor nebo dudácká muzika stoupne na jeviště a odehraje hodinový koncert. Práce režisérů je v tomto ohledu velmi důležitá a náročná. Mám teď na mysli samozřejmě folklorní pořady, ne např. Ozvěny folkloru nebo koncerty dechových hudeb.“

Kdo se na přípravách podílí?

„MKS Domažlice připravuje program, stavbu scén, hledišť, ozvučení a propagaci. Hlavním pořadatelem je město Domažlice, na přípravách i průběhu se podílí mnoho odborů a organizací města, jejich zaměstnanci pracují v součinnosti s dalšími státními institucemi (např. Policie ČR, Český červený kříž, Krajská hygienická stanice, Hasičský záchranný sbor Plzeňského kraje a další).“

Kolik lidí se podílí na průběhu slavností?

„Když budu počítat všechny pořadatele, technické a programové pracovníky, inspicienty apod., dá se řádově hovořit o několika stovkách lidí.“

Kolik bude účinkujících?

„Každoročně se toto číslo pohybuje kolem 500 – 600 účinkujících, kteří jsou buď členy souborů a kapel, nebo účinkují jako sólisté.“

Z čeho míváte největší obavy?

„Paradoxně mám největší obavy z toho, co absolutně nemůžeme ovlivnit – a to je počasí. Před slavnostmi každoročně prosíme domažlického pana arciděkana Giergu, aby se „nahoře“ přimluvil. Je škoda, když dlouhé a náročné přípravy režisérů a účinkujících přeruší déšť nebo dokonce bouřka.“

Jak se na Chodské slavnosti připravují muzikanti?

„Píšou noty, zkouší třeba i několikrát týdně. Mnoho nových písniček a úprav premiérují muziky a soubory právě o Chodských slavnostech. Vznikají úpravy také pro potřeby pořadů, zejména ty, které jsou nějak tematicky zaměřené. A už vůbec si neumím představit tu neuvěřitelnou práci, kterou odvádí Marta Skarlandtová a Národopisný soubor Postřekov při přípravách Módní přehlídky chodských krojů…“

Kdy pro vás slavnosti skončí?

„Úleva přichází během závěrečného pořadu v letním kině a po jeho skončení, to si všichni oddychneme. Pak ale ještě několik měsíců dochází faktury, řeší se vyúčtování grantů apod., takže se slavnostmi zabýváme ještě minimálně do října.“

Co bude letos jinak?

„Chodské slavnosti se opět trochu posunou, nepůjde jen o pasivní vnímání hudby a tance, ale také o obohacení dovedností aktivních zájemců o hru na dudy – na několik popudů a dotazů jsme se rozhodli uspořádat Chodskou dudáckou dílnu, přihlásilo se 15 zájemců a výuka bude probíhat ve třídách ZUŠ Domažlice. Z netradičních pořadů bych dál rád zmínil módní přehlídku chodských krojů a hudebně-scénické vystoupení souboru Hradišťan.“

Jak velkou slavností vlastně Chodské jsou ve srovnání s jinými folklorními slavnostmi u nás?

„Významné jsou tím, že jsou po Červeném Kostelci druhé nejstarší v Čechách. Počtem návštěvníků patří mezi největší v celé naší zemi. Svým charakterem a zaměřením převážně na chodskou hudbu jsou poměrně originální a unikátní, to dokazuje a asi i vysvětluje tak velký zájem veřejnosti a vysoká návštěvnost. Důležitou skutečností je i to, že jsou spjaty s Vavřineckou poutí a jako pouť jsou stále vnímány.“

Jak zvládáte Chodské slavnosti coby ředitel MKS a muzikant zároveň?

„Těžce, ale jsem Blíženec, tak tyto dvě role souběžně zvládám a rozdvojení je mi trochu blízké.“

Pečou se u Jindřichů na pouť koláče?

„Ano, je to rituál jako v mnoha domažlických a chodských rodinách. Předpokládám, že letos to budou mít doma těžší, protože se určitě bude chtít aktivně zapojit i naše starší dcera Verunka, které jsou necelé tři roky.“

Stoupá počet návštěvníků slavností nebo jejich počet stagnuje?

„Zaznamenáváme stále vzrůstající tendenci, ale nerad bych to zakřikl. Na druhou stranu Domažlice nezvětšíme, ani by to nebylo hezké, takže je otázka, kdy se křivka návštěvnosti zastaví na svém nejvyšším bodě. Každopádně mi jistě každý dá za pravdu, že ty desetitisíce lidí jsou v ulicích v centru znát.“

Přibývá podle vás počet těch, kteří se oblečou do krojů?

„Myslím, že ano – přibývá rodin, které sebe i své děti obléknou do krojů a vyrazí do centra. Je moc hezké, vidět krojované nejen na scéně, ale i v publiku a v ulicích města. To vytváří tu neopakovatelnou atmosféru.“

Většina z nás ví, jak vypadají slavnosti z hlediště. Jak je vnímá muzikant?

„Pro muzikanta je velkou radostí, když může hrát a zpívat před plným hledištěm, navíc se na scénách setkává se svými kolegy z jiných souborů a muzik, takže je to moc příjemná atmosféra. Myslím, že všichni si to přijdou na Chodské užít.“

Na co se vy osobně letos nejvíce těšíte a co si nikdy nenecháte ujít?

„Už jsem to vlastně zmínil – moc se těším na módní přehlídku chodských krojů a vystoupení Hradišťanu, zajímavý bude pořad věnovaný životnímu jubileu Zdeňka Bláhy „Můj druhý domov – Chodsko“, Národní přehlídka dudáků, závěrečný pořad v letním kině a mnoho dalších. Spíše mě mrzí, že mi čas nedovolí zhlédnout vše, co bych chtěl.“

Co naopak musíte obvykle oželet?

„Pravdou je, že člověk musí stále myslet na mnoho věcí najednou a stejně tak řešit vzniklé problémy, které zkrátka v průběhu slavností nastávají. Takže jde o určitou absenci pocitu bezstarostnosti, až do nedělního odpoledne.“