Na svědomí ji mají dva kaktusy – jeden na balkoně a druhý pod okny jejich domku.

A nejsou to kaktusy jen tak ledajaké, oba letos své pěstitele odměnily desítkami květů.

„Vzbudila jsem se a říkám: Panebože, co se děje?“ vzpomíná na podivné noční probuzení 76letá paní Jiřina, zatímco nás vede na balkon k prvnímu z kaktusů.

„Tohle už je mladý kaktus vypěstovaný z ´dětiček´ toho starého,“ ukazuje nám květináč, nad nímž ční desítky nádherných bílých květů, které naprosto zakrývají zdužnatělý stonek rostliny i listy, které v případě kaktusů nahrazují trny. „Podívejte se dolů,“ dodává.

Na hromadě polen srovnaných u zdi domu je starý, obrovský kaktus, který narostl do tvaru ležící podkovy. Je obalený zpoloviny desítkami květů, zpoloviny ještě nerozkvetlými poupaty.

„Na mladém kaktusu jsem napočítala osmadvacet květů, na tom starém je jich přes čtyřicet, ale kvete zatím jen část,“ říká o rozkvetlém nadělení paní Kohlová. Dodává, že kaktusy letos rozkvetly už podruhé, ale s takovým množstvím květů se u nich dosud nesetkali.

„Starý kaktus už máme asi 40 let. Už si ani nepamatujeme, kdo nám ho dal. Mysleli jsme si, že už ho vyhodíme,“ prozrazuje její 77letý manžel Bedřich a pokračuje: „Zjara jsem je vyndal ven ze sklepa, starý jsem dal sem na dříví, že ho později zlikviduji. Už není pěkný, jako dřív. Vyrostl tak do půl metru, ale asi mu bolí nohy, tak si začal lehat. “

Když se na jaře silně ochladilo a hrozily mrazíky, pan Kohl ´vysloužilý´ kaktus přikryl kusem látky.

„Tak, a ty jsi odečtený, říkal jsem kaktusu po těch mrazech. Na všech stromech, které už krásně kvetly, bylo po mrazu vše ´pryč´, nebude žádné ovoce. Tak ty jsi taky skončil, myslel jsem si o kaktusu,“ vypravuje s tím, že kaktus na štosu dříví nepřekážel, a tak ho tam ponechal.

„Teď už ho nevyhodím. Na zimu ho schovám do sklepa a uvidíme, jak se pochlapí příští rok,“ zakončuje Kohl.