Když si před šedesáti lety Martin a Zdeňka Loritzovi z Kouta na Šumavě řekli své ano a slíbili si, že spolu budou v dobrém i zlém, netušili, kolik nástrah a těžkých chvil na ně v manželství čeká. Svůj slib dodrželi na sto procent a i nyní, kdy oslavili diamantovou svatbu, je mezi nimi cítit láska a obrovská úcta, kterou jeden k druhému chovají.


Brali se 6. října 1951. Vychovali dvě dcery a dnes se radují ze čtyř vnoučat a stejného počtu pravnoučat. Ačkoliv je jim oběma přes osmdesát let, žijí spolu v rodinném domku a starají se jeden o druhého.


Na své potomky jsou velice pyšní a oba se shodují, že jejich dcery jsou to nejkrásnější, co jim osud nadělil.

Hned první roky jejich manželství byly velmi krušné. Pan Martin byl krutě stíhán minulým režimem, což se prolnulo i do života jeho rodiny.
„Byla to zlá doba. Kdo to nezažil, dokáže si to jen stěží představit. V roce 1945 jsem pomohl za hranice obklíčeným americkým vojákům. Za deset let poté, co jsem byl udán, mě komunisté zavřeli a poslali na dva roky do Jáchymova do uranových dolů. Nechal jsem doma manželku, která se musela starat jak o naše dvě malé dcery, tak i o moji starou matku a dědu. Rodina zůstala zcela bez prostředků. Žili pouze z peněz, které manželka vydělala domácím šitím,” popisuje snad nejtěžší roky manželství pan Martin.


„Byli jsme tam vystavováni obrovskému nejen fyzickému, ale i psychickému tlaku. Neustále nám opakovali, že z našich manželek udělají prostitutky. Jen díky tomu, že jsem věděl, že moje manželka je velice čestná a svědomitá, jsem to vydržel. Udělala a stále toho pro mě tolik dělá, že si zasluhuje moji obrovskou úctu, již k ní chovám. Proto jsem nikdy v životě ani nepomyslel na jinou,” dodal Martin Loritz.


„Je to, jako kdybychom se vzali včera a ne před šedesáti lety. Život nás vystavil těžkým zkouškám, ale ty náš vztah ještě utužily. Máme krásné a hodné dcery, které ačkoliv žijí mimo okres, pravidelně nás navštěvují a starají se o nás. Přitom si každá z nich také musela projít svým. Hlavně když se nedostaly do škol, ačkoliv měly samé jedničky,” říkají Loritzovi.


Návod na šťastné manželství podle nich neexistuje. Pokud jde mezi partnery ruku v ruce láska s úctou, nemusí se obávat, že jejich vztah zkrachuje. „Nikdy jsme neměli nazbyt. Ale byli jsme spolu. Překonali jsme různé bouřky a dnes, ve stáří, nemusí být ani jeden z nás sám,” dodávají.