Jaké je vaše povolání?
„V současné době pracuji na oblastním ředitelství Služby cizinecké policie v Plzni. V předcházejících letech jsem postupně byl vedoucím Oddělení cizinecké policie v Plzni a též zástupcem vedoucího Inspektorátu cizinecké policie v Domažlicích.“
Co konkrétně jste dělal v Číně?
„Pracoval jsem na Zastupitelském úřadu ČR v Pekingu a Šanghaji v pozici imigračního policejního důstojníka. Náplní mé práce byl monitoring mezinárodní migrace ve vztahu k schengenskému prostoru, odhalování nelegální migrace, prověřování žádostí a dokladů předkládaných žadateli o vízum či pobyt v ČR. Zajišťoval jsem operativní komunikaci s Policií ČR, MV ČR a státní správou.“
Co všechno jste musel umět, abyste mohl působit v pozici imigračního policejního důstojníka?
„V pozici, na které jsem působil, to byla zejména dokonalá teoretická i praktická znalost pobytového režimu v ČR a EU a policejní práce.“
Jak jste se k působení v cizině dostal?
„Podle potřeby jsou vyhlašována výběrová řízení na ŘSCP v Praze. Kritéria pro uchazeče o tuto pozici jsou dána. V roce 2009 působil imigrační důstojník též na Zastupitelských úřadech ČR v Káhiře, Hanoji, Ulánbátaru, Moskvě, Lvově a Kyjevě.“
To, že se vaším působištěm stane Čína, bylo zřejmé od začátku, nebo jste prostě byl vyslán tam, kam zrovna bylo třeba?
„Státy vyslání jsou vybírány operativně na základě vyhodnocení migračních a bezpečnostních rizik. Do těchto jsou následně jednotliví imigrační důstojníci vybíráni dle svých zkušeností a dispozic. Jedná se mnohdy o rychlé operativní rozhodování a dlouhodobé plánování tak není zpravidla možné.“
Kolik měsíců trvalo vaše působení na zastupitelském úřadě?
„Mé přidělení k Velvyslanectví ČR v Pekingu bylo pětiměsíční s možností opakovaného vyslání.“
Měl jste předtím nějakou vysněnou zemi, kde jste chtěl působit, nebo jste to, kam vás pošlou, neřešil?
„Právě Čína je zemí, která je velmi zajímavá z hlediska historie, přírody, kultury, rozmanitosti a dynamické přítomností. Byl jsem však připraven odjet do jakékoliv země. Každá země pro mě má své kouzlo a především zajímavé lidi, tudíž nebylo pro mě zásadní, do jaké konkrétní země budu vyslán.“
Bylo pro vás těžké rozhodování, když jste zjistil, že máte hned na poprvé pracovat tak daleko?
„Těžké bylo pouze vycestovat bez rodiny, jinak jsem si žádná rizika nepřipouštěl.“
Bylo něco, co jste se musel narychlo doučit?
„Snažil jsem se získat co nejvíce informací o samotné Číně, politické situaci, etiketě, kultuře a poté až na místě jsem se seznamoval se záležitostmi běžného života.“
Každá země má svá specifika. Někde se nepodávají ruce při pozdravu, někde se považuje za slušnost mlaskat při jídle. Čím vás překvapila Čína – co je tam běžné a u nás nikoli?
„Silniční doprava je tam pro Evropana zvyklého na dodržování pravidel chaotická. V dopravě zelenou barvu na přechodu berou tak, že je lepší než červená, ale určitě nezaručí klidné přejití vozovky. Pravidla tamní dopravní řežim však určitě má, bere se ohled na cyklisty, kteří jsou všude. A také se jezdí pomaleji než u nás. Líbil se mně čínský přístup k rodině, která je vnímána široce, což bylo vidět při stolování i při podnikání společných aktivit. Zajímavé bylo životní tempo v Pekingu, které bylo určitě pohodovější ve srovnání třeba s Prahou.“
Jak vypadal váš každodenní pracovní režim?
„Zpravidla polovinu pracovní doby jsem trávil přímým kontaktem s cizinci hodlajícími cestovat do ČR. Další část dne jsem trávil vyhodnocováním žádostí o vízum či pobyt, monitoringem migračních trendů, policejními činnostmi, jednáními s kolegy z Evropské unie.“
Co všechno vaše práce v Číně obnášela a nakolik se realita odlišovala od vašich představ?
„Neřekl bych, že by se lišila od mých představ, jelikož je podobná činnosti, kterou jsem dělal v České republice. Utvrdil jsem se o výhodách, které přináší pozice imigračního důstojníka pro činnost cizinecké policie na daném území. Mnoho věcí, které by mohly jinak uniknout, je díky místním znalostem možné odhalit. Některé případy, které by díky zdlouhavé komunikaci mezi úřady byly těžko realizovatelné, lze vyřešit. Ze širšího hlediska pouze činností přímo v konkrétním státě je možné poznat konkrétní podmínky, které mají vliv na migraci, tyto posléze analyzovat a využívat pro obecné závěry. Znalost prostředí je nenahraditelná v každodenním styku se žadateli. Se znalostí místního vnímání reality a širších souvislostí je možné objektivněji rozhodovat.“
Jak jste udržoval spojení s domovem?
„Spojení s domovem jsem měl pravidelné díky internetu. Nevýhodou byl pouze šestihodinový časový posun.“
Co vám nejvíce chybělo kromě rodiny a na co jste se nejvíce těšil, když jste se měl vrátit do Čech?
„Tahle práce je velice zajímavá. Umožňuje poznat jinou kulturu, lidi a jejich každodenní život. Zároveň však pobyt v zahraničí umožňuje intenzivněji si uvědomovat životní hodnoty a vzácnost věcí, které se jinak zdají být samozřejmé. Určitě jsem se těšil na české počasí po úmorném pekingském horku. No, a z jídla jsem se určitě těšil na ´fotbalovou´ klobásu a kvalitní víno, protože obojí je v Číně až moc sladké.“
Ve státních službách jste zaměstnán dlouho. Co vám zatím služba dala?
„Ve státních službách pracuji dvanáct let. Pozice, které jsem dosud zastával, mně umožňovaly uplatňovat kreativitu, pracovat s lidmi, vzdělávat se. V cizinecké problematice, což je moje specializace, se prolínají společenské, politické, sociální a mezinárodní prvky. Neustále se vyvíjí, což vyžaduje stálé reagování na změny. To ji činí zajímavou.“
Co považujete za největší plusy vašeho pobytu v Číně?
„Vedle získání bohatých pracovních zkušeností a poznání zcela odlišné země to byla možnost dlouhodobě žít vedle místních lidí, potkávat je v běžném životě, stýkat se s nimi na ulici a poznat tak zcela odlišnou kulturu.“
Vizitka Jiřího Brože
Věk: 33 let. Místo narození: Stod. Bydliště: Domažlice. Vzdělání: Obchodní akademie v Domažlicích, Policejní akademie ČR v Praze, bezpečnostně – právní magisterský program. Rodina, stav: Ženatý, dvě děti. Koníčky: Sport, četba, cestování a rodina.
