V současné době pracuje na Městském úřadu v Horšovském Týně v odboru výstavby a územního plánování, jeho láska k broukům se ale projevila už v dětství a dnes provádí Jiří Lahoda z Chrastavic entomologický výzkum v horšovskotýnském parku. Ten je podle něj z hlediska výskytu hmyzu unikátním místem.

Můžete čtenářům přiblížit, čím se vlastně entomologie zabývá?
Entomologie je nauka o hmyzu. O všech jeho řádech a čeledích, ať jsou to blanokřídlí, brouci, motýli, vážky, ploštice, jepice a tak dále.

Na co se specializujete vy osobně?
Na brouky. Konkrétněji na čeleď kovaříkovití.

V horšovskotýnském parku provádíte entomologický výzkum, o co konkrétně se jedná?
Na ten nápad mě navedl kolega zoolog Zbyněk Kejval z Muzea Chodska v Domažlicích, který v parku našel poměrně zajímavé brouky. Začal jsem se tedy o park zajímat. Preferoval jsem sledování kovaříků a střevlíků. Narazil jsem ale i na jiné čeledě hmyzu a asi od roku 2002 jsem se začal parku věnovat intenzivněji. Po osmi letech výzkumu mohu prohlásit, že zde žijí druhy, které jsou zařazeny do kategorie ohrožených i silně ohrožených druhů.

Je na Domažlicku nějaké podobné místo, kde tito vzácní brouci žijí?
Prozatím se nám v západočeském regionu nepodařilo najít druhou podobnou lokalitu, na které by se obdobná společenstva vyskytovala. Jsou tu i vzácní brouci bez českých názvů, kteří jsou indikátory zachovalých původních listnatých pralesů. Podle mých informací žijí takoví nejbližší tvorové v Polabí, Hluboké nad Vltavou či na Křivoklátsku. Zámecký park jako takový je unikát, jsou tu staré a mohutné stromy, které obývají živočichové žijící převážně v dutinách starých stromů, což v dnešní době není vůbec běžné.

Proč je tomu tak?
V parcích a už vůbec ne ve volné krajině není vývin takových stromů možný, protože dnes platí hojně rozšířený názor, že to, co je staré, to je špatné a musí se to odstranit.

V parku nyní stojí ořezané torzo dubu, který jste zachránil před úplným pokácením…
Byl bych rád, kdyby ten strom stál tak, jak byl a pokračoval v přirozeném vývoji, ale je faktem, že zámeckým parkem denně projede mnoho lidí a strom v takovém stavu a na takovém místě je nebezpečný. Velmi dobře spolupracuji s vedením zámku a domluvili jsme se, jak ořezání stromu provést a zanechat torzo s dutinou. I některé silnější větve jsme ponechali ležet stranou, kde v nich může život pokračovat. Ale samozřejmě stačí, že se dutina posune o pár metrů, jinak se natočí a hned se podmínky pro život určitých druhů zcela změní. Strom bude ale do budoucna zajímavý i jako studijní materiál. Chci vysvětlit, jak je tento park unikátní z pohledu historie vývoje doubravy.

Očividně se snažíte o opravdovou osvětu. Co vás ale k zájmu o entomologii vůbec přivedlo?
Zajímala mě už odmalička. Jako kluk jsem se chodil dívat na půdu na staré sbírky po otci, který na pedagogické fakultě dělal diplomovou práci na střevlíkovité brouky Hořovicka. Tak jsem je prozkoumával, čichal jsem ten naftalín a celé mě to uchvátilo a už mi to vydrželo.

Kolik druhů brouků se podle vás může na území horšovskotýnského parku nacházet?
To je těžké odhadnout. Tipuji, že by jich mohlo být kolem dvou tisíc, ale opravdu nevím. Každý druh má velmi rozdílné nároky. Například u vody na hrázi je taková malinká ploška vydlážděná kameny a několik druhů střevlíků žije pouze na ní a nikde jinde v parku už ne. Někdy jde o celkem specifické podmínky. Je zde například jeden druh kovaříka, který žije pouze v dutinách dubů, napadených červenou hnilobou. Ta se přitom musí vytvářet ve stromu mycelia, na nichž zase žije určitý druh nosatce, jehož larvami se kovařík živí. Takový strom potřebuje stovku let, než je schopen vytvořit dutinu, která by poskytovala vhodný prostor pro určitá společenstva hmyzu či ptáků.

V parku je tedy mnoho vzácných druhů. Je tam i něco, co jejich existenci ohrožuje?
Ohrožují je vážně tracheomykózní choroby stromů, na kterých společenstva hmyzu žijí. Rovněž zde chybí stromy, které jsou schopny nahradit ty stávající a poskytnout příhodné životní prostředí. Neméně všechny vzácné druhy ohrožují samozřejmě i lidé. Například výstavba tenisových kurtů a rodinných domů v bezprostřední blízkosti parku. Jsou zde zájmy celé aleje vykácet. Samozřejmě to chápu a lidé na to mají právo, ale měli by si také uvědomit, že ty stromy jsou zde stovky let, že tu jsou stromy s obvodem kmene čtyři pět metrů, které pamatují kus historie a v nichž bují unikátní formy života, které je zapotřebí chránit. Na tento fakt se ale při žádné výstavbě a jejím povolování asi příliš nehledí.