Dovolené hodně na severu přišel v posledních letech na chuť 64letý Jiří Stránský ze Stráže. A protože je vášnivý rybář, tráví ji rybolovem.

„Do Norska na moře vyrážím s dcerou Miluškou vždy na sedm dní. Byl to její nápad, jen tak nadhodila, jestli bych nejel," prozrazuje.

Podle jeho slov je cesta dost únavná.

„Jezdí dva řidiči a šest lidí v tranzitu, dokonce jsem letos chvíli dělal druhého šoféra. Je to 36 hodin, jen na trajektu si člověk odpočine. Záleží, jestli se jede z Německa ze Sassnitz nebo Roztoku do Trelleborgu do Švédska. Jedna cesta trvá asi 4 hodiny a my jeli letos jinou celých 6 hodin," popisuje Stránský.

A zatímco loni jel s dcerou, letos přibrali kamaráda.

„Byl s námi Honza Budil z Domažlic. A rybaření nemělo chybu. Hlavně se tam chytají tmavé tresky, které se zamrazí a můžete si je odvézt domů na grilování. Miluška chytila loni obrovskou, já letos o něco menší, měla okolo 80 centimetrů. Běžně jsou tam kusy kolem půl metru," říká.

Odpočne si, když je stále někde mezi fjordy? „Tam to není na odpočívání. Člověk si jede užít přírodu a rybaření. A na rybách se neodpočívá, na rybách se chytá, je to obrovský zážitek. Celý život jsme si nemohli nic dovolit, člověk má teď radost, že se může dostat někam ´ven´, vidět jiné ryby a zachytat si. Kdybych měl být v klidu, mohl bych mít ´kopyta´ doma na gauči," směje se rybář a dodává, že je úžasné něco vidět a vyzkoušet si rybolov jinde.

„Je tam nádherná příroda, krásné ryby. Trefili jsme se do ryb, že jsme všichni tři na lodi měli stále něco na prutu. Kolikrát i tři ryby na jedno vytažení, protože tam se chytá na těžký pilkr, ten se pustí na dno a nad ním je návazec, kde jsou další nástrahy, kterým se říká ´papriky´. Dává se až pět návazců a tři až čtyři ryby chycené najednou nejsou výjimkou, když se trefím do hejna. Loví se pod lodí, takže člověk jen ´pumpuje´ – nahoru, kousek navinout, odebrat rybu a pokračovat další… Koukal jsem na dceru, když jí zabralo několik ryb najednou, byla úplně vedle," popisuje.

Lov ryb v Norsku by každému rybáři doporučil vyzkoušet. „Jsou rybáři, kteří jezdí i jinam, třeba do Kanady. Já měl kdysi chuť jet na sumce do Španělska, ale nakonec z toho sešlo. Letos jsme to měli zpestřené tím, že jsme s Honzou objevili a vyzkoušeli si i chytání krabů. Nakonec jsme je jedli s Honzou sami, nikdo je totiž nechtěl, ani dcera jen ochutnat," líčí.

Rybařit začínal Jiří Stránský už jako kluk, omezil koníček pouze v době, kdy byly děti malé. Poté se k rybaření vrátil a je jedním z nadšenců, kteří neodmyslitelně patří k rybníku Za Horou a baště U Sumce. A třebaže tam mají pěkné zázemí a zarybněno, chytání v Norsku je prý úplně o něčem jiném.