Nejde o nikoho jiného než o Jindřicha Šimona Baara. Ačkoli se v době studií na domažlickém gymnáziu, které v současné době nese jeho jméno, zajímal o literaturu, stal se knězem. Na přání matky a kvůli nedostatku financí vstoupil do pražského bohosloveckého semináře. Na kněze byl vysvěcen o dvacet tři let později, a mohl se tak vedle tohoto povolání věnovat i literatuře. Ve svých dílech se věnoval především životu na Chodsku. Napsal například Pro kravičku, Hanýžka a Martínek či románový cyklus Paní komisarka, Osmačtyřicátníci a Lůsy, jež se řadí mezi vrcholná díla, která stvořil v Klenčí. Tam slavil i zrod republiky. „Slavil se zde již 14. října 1918. Bylo to proto, že socialistická rada vyzvala občany k manifestu o drancování českých zemí. Když pak dělníci ze Škodovky přijeli z Plzně do Klenčí, vnímali manifest jako zakládání státu. O den později pak J. Š. Baar vítal nový stát a řečnil. Pak se ale čtrnáct dní bál, jak to s ním bude,“ popsala Radka Kinkorová, vedoucí Státního okresního archivu Domažlice se sídlem v Horšovském Týně. Baar je v Klenčí i pohřben, ovšem na hrobu není jeho jméno, ale vzkaz čtenáři.