Myší dírou tam i zpět. Tak by se dal nadneseně přiblížit vstup do stařičké domažlické brány, již jsme navštívili v rámci seriálu Vstup zakázán – Deníku povolen.

Čtyřpatrová ´stařenka´ je poslední dochovanou městskou branou, jíž se říká Dolní.

„Běžně tady – až na pár výjimek, neprovádíme. Jedním z důvodů je i tento nepohodlný vstup," komentuje můj průvodce Stanislav Antoš, vedoucí informační služby MKS Domažlice, zatímco odemyká mříž.

Pak už je nutné protáhnout se zhruba půlmetrovým otvorem, který ještě o dalších deset centimetrů zužuje zmíněná mříž. Dostáváme se k starým, masivním dveřím, které snad ještě pamatují poslední opravu brány.

„Musíte opatrně, já za chvilku rozsvítím," upozorňuje můj průvodce, zatímco je nutné se rozkoukat v potemnělém prostoru.

Hodiny pohání elektřina

Stoupáme po schodech do míst, odkud kdysi řídil čas v Domažlicích hodinový stroj. Po něm v bráně zbyla jen prosklená skříň.

„Hodinový stroj je v současnosti uložen v Muzeu Chodska, tahle skříň je tady vzpomínkou na původní hodinový stroj," vysvětluje Antoš s tím, že nyní ručičky na ciferníku běhají díky elektrickému stroji. Všímáme si také bednění, v němž se kdysi pohybovalo závaží hodin.

A stoupáme výše. Z oken brány pak máme jedinečnou možnost rozhlédnout se po domažlickém náměstí a naskýtá se nám pohled z východní strany, tedy zcela jiný než z věže kostela.

Dolní nebo Pražská

„Dolní brána byla také nazývána Pražskou. Tudy projíždějícím kupcům například z Řezna šlo o to, aby se dostali co nejpohodlněji do Prahy. Domažlice jsou starší než Plzeň a ve 13. století byla snaha vyhnout se brodům i dřevěným mostům v povodí Úhlavy a Radbuzy. Pokud šli touto cestou ke Starému Plzenci, vyhnuli se veškeré vodě. proto se používal termín Pražská brána," vysvětluje Antoš.

Při pohledu oknem na náměstí má člověk chvilku dojem, že naši předkové při budování města špatně měřili. Dozvídáme se však, že mírně ohnutá dolní část náměstí měla svůj význam.

„Na dlažbě je vidět, jak cesta mírně uhýbá tak, aby vstupovala do Horní brány, která byla ve 40. letech 19. století zbořena. Je to docela škoda, ale údajně byla tehdy velmi zchátralá, takže naši předci zvolili nejsnazší řešení. Cesta nebyla přímá z toho důvodu, aby frontální útok, který by cizí vojsko mohlo vést, nešel na čelo objektu, aby byl trochu z úhlu," vysvětluje ke strategii Antoš.

Bráně se přestavba nevyhnula

Brána je dnes – až na malé výjimky – prakticky ve stavu, v jakém byla v roce 1905.

„Stavba brány je výsledkem jediné raně gotické fáze, zůstala po staletí ušetřena významnějších úprav. Teprve roku 1905 přistoupilo město k rozsáhlejší, ale nepříliš zdařilé opravě staré památky. Brána získala nová okna s kamennými ostěními a fasádu bez omítek," popisuje v průvodci domažlický regionální historik Zdeněk Procházka s tím, že ve stejném roce byla na bránu umístěna pískovcová deska, do níž kameník vytesal to, co předtím bylo namalováno na fasádě brány: nápis ´Domažlice pevná vlasti hráz, co jste někdy byly, buďte zas´, dále městský znak a štítek s vladislavským ´W´ (upomínka na vládu Vladislava II. Jagellonského 1456–1516 – pozn. red.). Na desku, jež je umístěna na bráně při vjezdu do města od východu (od Kdyně), se dostal z původní fasády i letopočet 1481.

Na jednom z trámů v horní části brány je vytesaný další letopočet , a to MCMXCVIII.

„Je to z doby poslední rekonstrukce v roce 1998, jíž brána prošla. Tehdy objekt zřejmě napadla dřevomorka a napadené trámy byly nahrazeny novými, aby se nezhroutila střešní konstrukce, která je unikátní," vysvětlil Antoš.

Kdy měla namále

Brána hrála svoji velkou úlohu počátkem II. světové války.

„Byl tady uschován v době Smudkovy aféry kufr s výbušninou, který sem umístila první odbojová skupina. Chtěli s její pomocí vyhodit do povětří muniční vlak, který směřoval z Nýřan z tamní továrny na munici do Německa. Byl záměr, že ho vyhodí na říšském území u Babylonu, neboť ten už byl součástí Velkoněmecké říše. Prý byly u výbušnin i pistole, v té době začalo ´přituhovat ´ a brána byla po nějakou dobu skrýší odbojářů," vypráví.

Brána měla namále ke konci války. Traduje se, že v ní uvízl německý tank Tiger, jehož osádka prchala před blížícími se osvoboditeli – Američany. Tiger nemohl tam ani zpátky a údajně zůstal v bráně zaklesnut několik dní až do chvíle, kdy ho z ní opatrně vyprostily dva americké tanky. Šrámy po německém tanku byly v bráně dlouho patrné.

Zdroj: Youtube

V novodobé historii si opravu této památky vyžádala nehoda, k níž došlo v září 2009. Brána byla rok nato na několik měsíců uzavřena a opravy provedla odborná firma Negebu patřící akademickému malíři Jaroslavu Šindelářovi z Lhoty u Plzně, který nedlouho předtím vytvořil také kopie soch pro domažlický arciděkanský chrám.

„Je to raná gotika, jedna z u nás nejstarších dochovaných bran. Dokumentuje Domažlice, zakázky si velmi cením a moc pro mne znamená. Od dětství zpívám ´Domažlická brána, pěkně malovaná´, ale nikdy jsem si nemyslel, že ji budu opravovat a malovat. Je to pro mne srdeční záležitost, vyrůstal jsem v Poběžovicích a všechny předky mám z Chodska," uvedl tehdy Deníku Šindelář.

Návštěvy až na výjimky nepřijímá

Do brány chodí návštěvníci velmi sporadicky a není zahrnuta mezi objekty s možností pravidelných prohlídek.

„Brána má obtížný přístup, což je patrné i z fotografií. V ní je místa dost, i schodiště jsou pěkná, udržovaná. Problém nedělá pohyb v bráně, ale je obtížné dostat se dovnitř. Vstup je velmi úzký, takže prohlídky jsou víceméně příležitostné. Byli se tu například podívat žáci základní školy, aby si při hodinách dějepisu rozšířili obzory," konstatuje vedoucí MIS MKS Domažlice.

A třebaže se brána nemůže pochlubit návštěvami minulých či současných státníků, vzácné hosty přece jen už přivítala.

„Z významnějších lidí tu byli režiséři Fero Fenič a Zdeněk Troška, kteří bránu navštívili v době, kdy se v Domažlicích před několika lety konal filmový festival Febiofest. Oba využili příležitosti a šli se sem podívat. To byla podle mne nejvzácnější a mediálně nejzajímavější návštěva domažlické brány. Nepočítám-li komunální politiky, kteří jsou kovanými Domažličany a přišli se sem podívat, nikdo z významných a výše postavených politiků v bráně nebyl," zakončuje Antoš.