Bez ohledu na nejisté počasí před hasičárnou stálo ve třech řadách na šedesát strojů. „Mysleli jsme, že tu bude nejvýš jedna řada a k tomu pár pionýrů. A podívejte, kolik nás tu je. Přitom stále přijíždějí další,“ řekl starosta Postřekova František Friš, když zahajoval historicky první sraz. Sám, coby člen Jawa klubu Postřekov, dorazil na motorce.

Na některých strojích bylo vidět, že je majitelé po delší době vytlačili ze stodol. Ale stály tu i nádherně renovované motorky. „Krucifix, já ji prodal za tři tisíce a dnes má cenu dvě stě tisíc,“ kroutil nevěřícně hlavou starší pán obdivující nablýskaný půllitr se stejně se lesknoucí sajdkárou. „Je to otázka desítek tisíc,“ přiznal Jiří Mifek, sedmadvacetiletý člen klubu a jeden z hlavních protagonistů srazu. Když kolem nás náhodou projede nadupaný „japonec“, ani se neotočí. „Takových se ještě vyrobí hodně, ale tohle už dneska v takové kvalitě nikdo neudělá,“ vysvětluje mladík v červeném triku klubu, proč propadl kouzlu legendární Jawy.

Zejména mladší majitelé kdysi běžných motorek jsou podle něj do renovace ochotni investovat mnohdy i desítky tisíc. „Jen nový lak na motorku, sajdkáru a vozík stojí třicet tisíc,“ říká Mifek a dodává, že náhradní díly lze sice sehnat z Turecka nebo Indie, kde se Jawy ještě vyrábí. „Ale radši se kupují díly vyrobené v Čechách. Jsou kvalitnější.“

Poté, co se diváci nabažili pohledu na vystavené motorky, se účastníci srazu vydali na pětasedmdesáti­kilometrovou jízdu Českým lesem se zastávkami v Bělé nad Raduzou a na Sycheráku. Po návratu do Postřekova sraz pokračoval společným posezením.