O uplynulém víkendu předal svoji funkci kolegyni Marii Matějovicové. Spolu s dalšími místními zahrádkáři stál u zrodu horšovskotýnské moštárny.

„Myšlenka na její vznik přišla na členské schůzi v roce 1975. Mnozí tehdy odpracovali spoustu brigádnických hodin a 14. září 1977 jsme moštárnu v osm hodin ráno prvně spustili,“ zavzpomínal na dobu před 40 lety současný předseda spolku Alexandr Kubáček.

„Tehdy se shánělo vybavení, jak se dalo. V ruksaku na na zádech jsem vlakem z Moravy z vesničky Ševrov přivezl drtič, nedělalo mi to žádný problém. Pak jsme ho tady uvedli do provozu,“ zmínil pan Kuthan, který kromě zahrádkaření je také vášnivým turistou. Podobně se tehdy získávaly i další stroje. Ze stejné obce mají Horšovskotýnští i lis, ten ale už přivezli v autě a na místě smontovali.

Jaroslav Kuthan byl výčepním v moštárně po celých 40 let od jejího založení. Je to zodpovědná funkce; výčepní je ten člověk, který při procesu moštování stojí na jeho samém konci a stáčí vytlačenou šťávu z dovezeného ovoce do nádob od zákazníků. „Ti jsou čím dál náročnější – přivezou třeba suchá jablka, teče z nich málo šťávy, a oni by chtěli kdoví co, protože si na internetu přečtou, že se může vylisovat až 70 procent z hmotnosti dovezených jablek. Ale například přezrálá jablka jsou sice šťavnatá, ale šťávu nepustí. Ze začátku moštovací sezony lidé přivážejí letní jablka, ta už jsou déle skladovaná, zralá a moštu je z nich také méně,“ vysvětluje pan Kuthan i jeho kolegové, kteří v sobotu v moštárně uspořádali malou rozlučkovou slavnost se svým dlouholetým kolegou.

„Některý rok jsme zmoštovali i dvě tuny jablek za den,“ vzpomínal Jaroslav Kuthan. „Někdy jsme tu byli od rána až do sedmi do večera, to už byla zima a byl i hlad,“ usmívali se jeho kolegové.

Řeč přišla i na nepříjemné historky z provozu. Původní lis byl poháněný čerpadlem z nákladní V3Sky. Přestalo fungovat a v moštárně se vinula fronta zákazníků. „Nezbývalo než dojet do práce, vyndat hever z jiného náklaďáku a s jeho pomocí moštování dokončit. Byli jsme tu pak až do devíti do večera, bylo tu hodně zákazníků a nechtěli jsme je poslat domů,“ vzpomínalo osazenstvo horšovskotýnské moštárny.