Matka s babičkou vedla malého Honzíka k lásce k hudbě a otec, jako první vysokoškolsky vzdělaný učitel na základní škole, byl prvorozenému synovi velkým vzorem na jeho profesní cestě.

Po ukončení základní školy studoval dva roky na osvětové škole v Praze knihovnictví a muzejnictví. V roce 1957 maturoval na Jedenáctileté střední škole v Domažlicích a byl přijat na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze – obor archivnictví. Po prvním ročníku musel odejít. Přešel na Husovu bohosloveckou fakultu. Po dvou letech studia přerušil a přijal místo učitele v Poběžovicích a poté v Horšovském Týně. Dálkově studoval pedagogickou fakultu v Plzni – obory čeština, ruština a hudební výchova.

Dále působil v Semilech a Vysokém nad Jizerou a v Boru u Tachova na Lidová škola umění. Ve čtvrtém ročníku pedagogické fakulty došlo ke konfliktu s vedením školství Okresního národního výboru Tachov a následně Holý odešel ze studií a z učitelského místa. Ze zdravotních důvodu byl dán do invalidního důchodu. Od roku 1967 žil na Sušicku, kde krátkodobě vyučoval jazyky a hudbu. V roce 1986 se natrvalo vrátil do Domažlic. Věnuje se studiu a bádání v oblasti regionální historie a hudby. Publikuje články a kresby. Spolupracuje s Muzeem Chodska, Městskou knihovnou Boženy Němcové, redakcí Domažlického deníku, obohacuje knížky o své básně a vzpomínky. Jeho historická paměť je pro Domažlice a Chodsko stále přínosem.

V roce 1989 se dočkal rehabilitace s možností dokončení studií na pedagogické fakultě v Plzni s přiznáním magisterského titulu. Stejně tak na Husově fakultě a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

V posledních letech bydlí v Hostouni, ale většinu času nasedá ráno do motoráčku a jezdí do svých rodných Domažlic. Zajde do knihovny, redakce Domažlického deníku, navštíví známé.

Jeho život byl protkán řadou zvratů. Povahové rysy jako plachost a přísná vyhraněnost názorů vyvolávají mnohdy rozpaky, nepochopení jeho citlivé duše. Přitahovaly však pozornost významných osobností Domažlicka, se kterými se většinou osobně znal. Právem je zařazen mezi regionální autority.

Přejeme Janu Prokopovi hodně zdraví a klidu k jeho zítřejšímu významnému životnímu jubileu.

Karel Frait