Zástupy lidí sledovaly minulý víkend se zájmem muže s padáky, kteří se snášeli z oblohy nad staňkovským letištěm, kde se konala Celostátní soutěž parašutistů. Předseda pořádajícího Aeroklubu Plzeň–Bory Jan Bečka si s námi povídal o svých zkušenostech, o možnostech tandemových seskoků pro zájemce i o historii plzeňského aeroklubu.

Jak jste se dostal k parašutismu?
Odmalička jsem se velmi zajímal o létání, stavěl jsem modely letadel a blízký vztah jsem měl i k letecké historii.

Vzpomínáte si na svůj první seskok?
První seskok jsem absolvoval v šestnácti letech na kruhovém cvičném padáku OVP 68 na letišti v Karlových Varech. Největší obavy jsem měl z toho, zda dokážu překonat sám sebe a provést krok do prázdna. Byl to můj druhý let letadlem v životě, po výskoku jsem se ocitl nad lesem, trochu jsem zazmatkoval, ale přistání proběhlo v pořádku do trávy letiště.

Co vás na skákání přitahovalo?
Nejprve to skutečně byla touha překonat sám sebe a vyzkoušet něco nového. Tento sport a kolektiv tehdejšího i současného Aeroklubu Plzeň Bory mne přitáhl natolik, že jsem mu už zůstal věrný.

Býváte ještě nyní někdy před seskokem nervózní?
Ano, například při závodech mám stále před prvním seskokem pocit mírné nervozity nebo trémy.

Na co všechno si musí parašutista při seskoku dávat pozor, na co se soustředit?
Snad na vše, důležité je ovládání těla v mezních situacích, jako je vysoká rychlost vůči okolí, rotace kolem všech os či stres z časového omezení provedení potřebného úkonu.

Stalo se vám nebo někomu z vašich kolegů, že se neotevřel padák?
Hlavní padák se mi neotevřel už dvakrát, musel jsem použít padáku záložního.

Jaké mohou být důvody selhání padáku?
Nejčastějším důvodem bývá selhání člověka při balení, provedení výskoku, nesprávná poloha těla při otevření padáku. Tyto příčiny se týkají hlavně začátečníků, ale úplně se jich nedokáží vyvarovat ani zkušení parašutisté.

Je náročné složit si sám padák?
Je to otázka cviku a praxe jako většina lidských čiností.

Z jakých výšek se skáče a proč?
Nejčastěji se seskoky provádějí od 600 do 4000 metrů nad terénem, ojediněle z větších výšek. Seskoky přibližně kolem jednoho tisíce metrů jsou buď cvičné, kdy se plní stanovená výcviková osnova, nebo sportovní, trénikové v disciplíně přesnost přistání. Vyšší výšky využívají sportovci, kteří se věnují individuální nebo skupinové akrobacii za volného pádu, popřípadě uměleckým disciplínám, akrobacii na otevřených padácích.

Jak dlouho už v parašutismu soutěžíte?
Disciplíně přesnosti přistání jsem se věnoval do roku 2000, po poměrně závažném úrazu jsem se k ní nově vrátil teprve před dvěma lety, v roce 2008.

Co je tandemový seskok a jak probíhá?
Jedná se o nejrychlejší způsob, jak se dostat k volnému pádu. Zkušený tandempilot si vás připoutá k nosnému postroji a ve výšce 3000 a více metrů s vámi opustí výsadkový letoun. Pasažéra čeká přes půl minuty volného pádu a přibližně tři minuty pod otevřeným vrchlíkem. Seskoku předchází přibližně dvacetiminutová instruktáž. Seskok mohou provést osoby starší deseti let, neplnoletí samozřejmě se souhlasem rodičů. Horní hranice věku není nijak omezena.

Pro koho není takový seskok vhodný?
Vhodný není pro zájemce, kteří trpí závratěmi, srdečními onemocněními, epilepsií a podobně.

V jaké cenové relaci se seskoky pohybují a kde se k nim mohou zájemci přihlásit?
Cena tandemového seskoku je 3500 korun, 5000 korun pak stojí skok i s videozáznamem, kdy kameraman skáče za vámi a snímá průběh vašeho seskoku kamerou umístěnou na přilbě. Základní kurz para stojí v našem aeroklubu 2300 korun, následně sportovní seskoky se pro naše členy pohybují v závislosti na výšce seskoku od 250 korun.

Co všechno musí podstoupit člověk, který chce absolvovat základní výcvik samostatného seskoku?
Je nutné mít v den seskoku dovršených 15 let, u mladších 18 let souhlas rodičů či zákonných zástupců a také písemný souhlas lékaře. Kurz obsahuje zhruba 15 hodin teorie a praktických nácviků, závěrečné přezkoušení z teorie, řízení padáku a přistání a nakonec samostatný seskok s automatickým otevřením padáku z výšky 1200 metrů.

Povězte nám něco o plzeňském aeroklubu, jehož jste předsedou…
Plzeňský aeroklub patří mezi nejstarší v České republice a pyšní se tedy dlouhou tradicí. Krátce po II. světové válce došlo k vyčlenění bezmotorového létání na nově vzniklé letiště Plzeň Letkov a na Borech tak zůstali pouze vojáci a Aeroklub Plzeň Bory s motorovým a parašutistickým odborem. Následoval přesun pod tlakem rozšíření armádního létání a v roce 1996 pak přeměna borského letiště na průmyslovou zónu. Aktivitu Aeroklubu Plzeň Bory se však podařilo udržet a dnes sídlíme v pronajatých prostorách na letišti Plzeň Líně. Naši členové se věnují především sportovnímu parašutismu a motorovému létání.

Kolik máte členů a strojů?
Aktuálně máme 138 členů, provozujeme dva letouny Antonov AN 2 pro výsadky, ve spolupráci s okolními aerokluby pak letouny řady Zlin Z 42, 142, 43 a letoun L60 Brigadýr - rovněž pro výsadky. Naši členové pak mají ve svém soukromém vlastnictví proslulé univerzální letouny Cessna, Piper a Cirrus.