„Děti jsou nejtěžší a nejnáročnější publikum,“ prozradil Jakub Vágner Deníku. Přesto se mu je poutavým stylem vyprávění podařilo zaujmout. „Ale na druhou stranu jsou skvělí. Hrozně zvědaví, ptají se. Po každé besedě zaznělo ještě 40 minut dotazů.“ A na co se děti nejčastěji ptají? „Samozřejmě jakou největší rybu jsem chytil. Pak jaký je můj nejmenší úlovek.“ Ovšem stává se, že na návnadě se místo ploutviček zatřepe i nějaká kuriozita, která do vody ani nepatří.

Svoji besedu tematicky zaměřil nejen na rybaření a úlovky, ale i putování zeměmi, do nichž jezdí rybařit. Sibiř, Amazonie, Papua Nová Guinea, Indie. Jen zlomek ze seznamu navštívených míst. Vzdálené, exotické, extrémní i nebezpečné, přesto lákavé s vůní dobrodružství. Vágner svým nenuceným humorem a vyprávěním o příhodách s domorodci, zvířaty či počasím zaujal muže, ženy i děti napříč všemi generacemi.

Po besedě ochotně rozdával autogramy a fotil hromadu 'selfíček'.

Na otázku, zda existuje země či místo, kam by se nikdy nevypravil, odpověděl záporně. „Ne, nezastaví mě to. Afghánistán, Irák, Írán… Tam všude normálně jezdím. Stačí se v zemi slušně chovat, respektovat náboženství, kulturu, rady místních obyvatel a doporučení, čemu se vyhnout.“ Jenže jak také prozradil, jeden život je k procestování celé zeměkoule příliš krátký. Zeptali jsme se tedy, podle čeho vybírá lokality pro své cesty. „Vybírám místa, která jsou cestovním ruchem co nejméně poničená, protože tam můžete jet jen teď. Za patnáct let už ne. Najdete tam resorty, hotely…“

Jakub Vágner je cestovatel každým coulem. Přesto začíná extrémní výkyvy a zážitky fyzicky pociťovat. „Je to rok od roku znát, tělo stárne,“ poznamenal. „Občas mám tendenci se už usadit, ale nakonec mám za pár měsíců zase chuť někam vyrazit. Ty zážitky vám nikdo nevezme.“

A zážitkem byl tedy i on sám pro místní žactvo. Žákyně základní školy z Horšovského Týna byly besedou a setkáním nadšeny. „Moc se nám to líbilo, hlavně vtipné příhody!“ Jakub všem pak ochotně rozdával podpisy i fotografie. Na závěr prozradil, že se mu na Horšovskotýnsku líbilo a v budoucnu sem opět rád zavítá.