V minulosti podle ředitele Muzea Chodska v Domažlicích Josefa Nejdla skupiny obcházely domy a zpívaly: „Židí nevjerný jako psí černý, kopáli jámu Ježíši Pánu, potom ho jali, hukřížuváli, na Velkyj pátek do hrobu dáli, na Bílú sobotu zas vykopáli.“ Koledování nastalo většinou v sobotu, kdy kluci říkali: „Klekání sme vodklepáli, dyjte vaječko maluvaný!“ Jako odměnu dostávali bílá syrová vejce, mazance, hrách a peníze. Koledu rozdělili vedoucí skupiny, takzvaní páni nebo kápové.
Zvyk, byť v určitých obměnách, přetrval dodnes. Loni a letos ho však ovlivnila opatření proti šíření koronaviru. I přesto v některých místech, jako třeba v Mrákově či Postřekově, tradici drželi. Jen s tou výjimkou, že drkali všichni a pouze doma, na svých zahradách, balkonech či v oknech.
Oblíbené je během svátků také zdobení vajec, jimž lidé na Chodsku říkají straky. „Kraslicím se jako symbolu života, plodnosti a růstu přisuzovala nadpřirozená moc. V křesťanském půstu byla vejce zakázána, a tak se na Velikonoce stala vítanou součástí jídelníčku, rozdávala se především koledníkům. Kultovní smysl však nemělo darování, ale požití vejce, proto se zdobila vařená. Obarvení zvyšovalo magickou moc vajec a každá barva měla svůj význam. Nejoblíbenější barvou byla červená jako symbol krve, a tím i života,“ vysvětlil ředitel Muzea Chodska v Domažlicích. Doplnil, že teprve ve druhé polovině 19. století se začaly používat i vyfouknuté skořápky.
Velikonoční šlehání není podle Nejdla na Chodsku původním, nýbrž přejatým zvykem. „Za blahodárný akt vyšlehání musely dívky chlapcům zaplatit. Říkalo se: ‚Pomlázka bez vajíček, mjiluvání bez hubjiček!‘, a tak ženich dostal z lásky v pěkném šátku až čtyřiadvacet vajec, červených i strak,“ nastínil. Dnes už se pomlázka neomezuje jenom na svobodné mládence. Odměnou už nejsou pouze malovaná vajíčka, ale bývá to i sklenka kořalky.
