Eva i její rodiče byli nej-dříve deportováni do terezínského ghetta, později se dostali do Osvětimi. Pak byly ona a její matka převezeny do lágru Grünberg, odkud je nacisté stejně jako další ženy v dubnu 1945 vyhnali na pochod smrti. Když vězeňkyně došly do tábora ve Svatavě u Sokolova, Evina matka zemřela. Mladá dívka jako zázrakem přežila. „Na noc nás nahnali do nějaké stodoly. Byla zima, a tak jsem si vlezla za krávu, která tam byla ustájená. Hledala jsem teplo, zavrtala jsem se do slámy a usnula. Ráno, když jsem se probudila, byli už všichni pryč,“ vzpomínala pro Paměť národa.

Eva putovala několik dní, až se dostala k Postřekovu. Na břehu potoka potkala jednu z místních žen. „Tam si mě naštěstí všimla selka, která zrovna prala prádlo. Vzala mě k sobě a její rodina mě do konce války skrývala,“ líčila pamětnice.

I když se později vdala a přestěhovala do Izraele, je stále s rodinou Jahnových v kontaktu. Dodnes je vděčná za veškerou péči i obrovskou statečnost, kterou projevili. „Vzít k sobě židovské dítě mohlo znamenat vyhlazení celé vesnice. Ačkoliv jsem nikomu neřekla, že jsem Židovka, jsem přesvědčená, že to celá vesnice věděla,“ uvedla při jedné ze svých návštěv západních Čech.