Incident, který se odehrál druhý školní den na Základní škole Komenského v Domažlicích, kdy žačka napadla dvě děti nožem, vyděsil mnoho rodičů a šokoval i ředitele škol. Ti se shodují, že podobným činům jde těžko zabránit nějakými opatřeními. Alarmující je podle nich především situace s psychology, kteří mohou dětem mnohdy pomoci, ale je jich málo, čekací doby jsou dlouhé a na mnohé se ani nedostane.

Událost, která se stala na Základní škole Komenského v Domažlicích na druhém stupni, kdy žačka, která propadla, pobodala jednu z dívek na zádech a jednoho chlapce na břiše, vyvolala mnoho otázek a diskuzí. Jednak šlo o zabezpečení škol proti takovým útokům, ale také ohledně psychických problémů dětí a mládeže a jejich řešení.

Ohledně bezpečnosti mají školy v podstatě shodné odpovědi. „Na bezpečnost dětí v maximální míře myslíme a snažíme se předejít rizikovým situacím. Vchodové dveře školy jsou během dne zamčené, aby nemohly do školy bez ohlášení vstoupit cizí osoby. Když děti přicházejí do školy nebo když z ní odcházejí, je u vchodu zajištěn dohled dospělé osoby. Někdy ale může přijít útok i zevnitř školy, jako se to stalo v Domažlicích. Takové případy je těžké předvídat. V každé škole bývají děti, které mohou mít vážné osobní problémy, mohou se potýkat i s psychickou nemocí,“ uvedla ředitelka základní školy ve Staňkově Jitka Suchá.

Dle jejích slov se snaží s dětmi pracovat i v tomto ohledu a mají ve škole několik možností. V každé škole totiž může nastat řada krizových situací, ve kterých nezbývá než rychle a cíleně reagovat. Tyto postupy jsou součástí krizových plánů školy a pravidelně se s nimi musí v rámci pedagogického sboru prakticky pracovat, aby lidé věděli, co mají dělat. „Ne každé situaci lze ale předcházet. Za klíčovou považujeme oblast primární prevence. U nás ve škole funguje tým Školského poradenského pracoviště. Je tvořen metodičkou prevence, výchovnou poradkyní a školní psycholožkou. Tento tým úzce spolupracuje s vedením školy, pravidelně se schází společně s učiteli, věnuje čas monitorování varovných a rizikových signálů u dětí napříč ročníky, jedná s rodiči, poskytuje individuální péči, přináší do školy aktuální témata a metody, jak s nimi pracovat. Snažíme se problémy identifikovat včas a efektivně je řešit, což se ale nikdy nemůže dařit na sto procent, i když tomu věnujeme maximální úsilí,“ sdělila školní psycholožka Nikola Čechová.

Ta považuje za problém kapacitu, kterou školy v oblasti prevence mají. Například opakovaně upozorňují, že metodik primární prevence by měl mít sníženou přímou vyučovací povinnost, aby se mohl své činnosti opravdu naplno věnovat. Při plném úvazku to prakticky není možné. „Také nejistota ohledně pozic školních psychologů a speciálních pedagogů na státní úrovni rozhodně pozitivně nepřispívá k efektivnímu dlouhodobému plánování v oblasti prevence a smysluplné práci poradenského týmu ve škole. To jsou nešvary na systémové úrovni a školy mají malou možnost s nimi něco aktivně udělat,“ poznamenala Čechová, která však považuje za velmi alarmující „díru“ v návazných službách v oblasti duševního zdraví v kraji. Klinických psychologů, pedopsychiatrů a dalších odborníků je málo a jejich dostupnost je pro mnoho lidí téměř nereálná.

„Cílem naší školy je proto individuálně přistupovat k jednotlivým dětem. Největší prevencí je pro nás bezpečné klima ve třídě, autentický a vřelý vztah s třídním učitelem, důvěra. To není jednoduchá disciplína, a proto se jako vedení snažíme být pro učitele podporou, vést je k dalšímu seberozvoji, ale i k práci s vlastními kapacitami a k duševní sebepéči. Škola je živý organismus, témata i emoce se prolínají od dospělých k dětem a naopak, na to je dobré nezapomínat a začít každý sám u sebe,“ dodala ředitelka školy.