Vzpomenete si, kdy jste poprvé seděl v lodi?

„Asi ještě ve školce. Pamatuji si, že jsem jezdil v létě, než jsem nastoupil do první třídy. Vody jsem se ale bál.“

Bál jste se vody? Jak jste to překonal?

„Trvalo to docela dlouho, tak do jedenácti let. To už jsem chodil i na tréninky a závodil. Jezdili jsme hodně na soustředění, řekl jsem si, že nebudu srab a zvládl to.“

Jezdíte na singlkanoi, s tou jste začínal?

„Dřív jsem jezdil na kajaku, zkusil jsem si ale singl na závodech a už jsem u toho zůstal. Singl je těžší a víc mě to baví. Náročnější je technika a určitě i to pádlování. U singlu chci zůstat.“

V posledních letech se vám na závodech hodně daří, vozíte medaile, bylo to tak rovnou od začátku?

„Když jsem začínal závodit, někdy v deseti letech, byl jsem většinou tak v polovině.“

Štvalo vás to?

„Ne, čekal jsem, jak se to vyvine (smích).“

Co se pak stalo, že jste se tak zlepšil? Víc jste trénoval?

„Začalo se mi dařit předminulý rok a hodně jsem se zlepšil vloni. Pomohlo to, že jsem přes zimu hodně dřel v posilovně. Také jsme jezdili na soustředění, kde se piluje všechno, co se dá na vodě dělat.“

Co nemáte na vodě rád?

„Asi sprint na klidné vodě, ten mi jde nejhůř. Takových úseků bylo třeba na ´žákáčích´ hodně. Ale každý závod je jiný. Naopak mi jdou velké vlny, ani ne ty válce, prostě vlny. Taky mě nejvíc baví.“

V kategorii C1, kterou jezdíte, je velká konkurence?

„Ano, singlkanoe a kajaky jsou asi nejvíc ´našlapaný´.“

A co C2, kterou jezdíte s kolegou Petrem Zverkou. I tam jste dokázali získat zlato na mistrovství republiky.

„S Petrem nám to jde, jen bychom potřebovali víc jezdit na rychlé vodě.“

A co další zlato, z hlídek?

„Hlídky… na normálních závodech moc nebývají, ale když jsou, tak si je rádi zajedem.“

Je to velký rozdíl oproti klasickému závodu?

„No, musíme dávat pozor, abychom se nepomlátili (smích), nějaká kolize už i byla, ale nehrál jsem v tom roli.“

Jak to máte při hlídce rozdělené, když jedete třeba tři najednou?

„To určí trenér. Většinou jedou první a poslední ti rychlejší a uprostřed pomalejší, aby ho ´hnali´.“

S kolegy z oddílu se znáte, vy jste ale vyjel zlato i na mistrovství Evropy ve Slovinsku na deblu s Jaroslavem Strnadem z Prahy, se kterým jinak nejezdíte. Jak to vysvětlíte?

„S tím Pražákem jsme si chvilku potrénovali a pak jeli závod.“

Aha, to zní moc pěkně a jednoduše. Byl jste nervózní?

„Ne, to já nebývám.“

Z čeho máte letos, kdy končíte jako starší žák, největší radost?

„Z toho, že jsem na mistrovství vyhrál loď. Už jsem si vybral výrobce. Těším se na ni, nové lodě jsou dobře seřezané, líp se s nimi otáčí.“

Kolik taková loď stojí a jak dlouho vydrží?

„Nová loď přijde na třicet až padesát tisíc korun. A když se nějak ´neoddělá´, vydrží docela dlouho.“

Asi je lepší jezdit jen na jedné, co uděláte s tou současnou lodí?

„Asi ji po mně někdo zdědí. Nemá smysl mít dvě, každá je jiná na náklony a samozřejmě lepší je trénovat na té, na které pak závodím.“

Váš otec říkal, že musel po Slovinsku kupovat pádla. Máte velkou spotřebu?

„Ne, to byla smůla. Někdy vydrží celý rok jedno, někdy musím mít čtyři.“

Kolik závodů jste v letošní sezoně jel?

„Asi dvacet… někdy závodím opravdu každý víkend.“

Jak často trénujete? Děláte ještě nějaký jiný sport?

„V loděnici jsem skoro každý den, věnuju tomu hodně času. Jiný sport nedělám, jen třeba běhám kvůli fyzičce a pak tady máme posilovnu. To všechno ale dělám kvůli vodě.“

Jaký máte sportovní cíl?

„Uvidím, co vyhraju. Závodit chci pořád. Příští rok přestupuju do dorostu.“

Také končíte základní školu, kam dál?

„No, chtěl bych tady v Horšovském Týně na střední školu, na obor pozemní stavitelství.“