A právě to je práce hrobníků, jimž ji ztěžuje padající listí.
„Na Dušičky musí být na hřbitově všechno v ažuru. Je třeba posekat všude trávu, udržovat čisté hlavní cesty, vyčistit cestičky mezi hroby, zajistit s technickými službami pravidelný odvoz kontejnerů a stále odklízet spadané listí. Chci, aby si i ti, kteří sem zavítají jen jednou do roka, odvezli pěkný obrázek našeho hřbitova," popsal Antonín Váchal ze Kdyně kolotoč, který zažívá před Dušičkami každý správce hřbitova.

Kromě všech povinností slouží správce hřbitova v těchto dnech i jako informační středisko.
„Přijdou lidé, kteří nemohou najít určitý hrob. Pro mne je maličkost ukázat jim ho. Není výjimkou ani to, že někdo sestavuje rodokmen a zajímá se, zda zde nějací jeho předci nejsou pochovaní. Na to tady mám knihy, v nichž se dá najít ledacos," pokračuje Váchal.
Stejný kolotoč prožívá v těchto dnech i domažlický hrobník Leoš Čapský.

„Našim největším nepřítelem je nyní listí, které stále padá a které musíme dokola uklízet, aby byl hřbitov upravený. Každý den ho shrabeme, naložíme a odvezeme celé hromady. Lidé nyní ve velkém upravují a myjí hroby, takže další věcí, kterou musíme zajistit, je neustálé napouštění vody. To je ale před Dušičkami vždycky," říká Čapský.

Při veškeré práci s úklidem hřbitovů musejí hrobníci i kopat hroby pro zesnulé.
„My nyní kopeme dva dvoumetrové hroby, takže opravdu nestíháme. Musí to však být, " dodal Čapský.

Kopání hrobů je zvláště v zimě, kdy je půda promrzlá, pro hrobníky velmi náročná práce.
„Během roku vykopu hrob tak za osm hodin, ale za mrazu je to otázka i několika dnů. Nejde použít žádná technika, člověk se musí spolehnout pouze na krumpáč a lopatu. Velkým pomocníkem v mrazech je výzdoba hrobu. Pod věncem je zem měkčí, takže kopat začínám tam. Když se mi podaří udělat skulinu, mám vyhráno," dodává kdyňský hrobník Váchal.