„Staré cihlové a kamenné zdi jsme nahradili novou ze štípaných tvárnic," uvedl starosta Luženic a Luženiček František Kopecký.

Luženickým na rekonstrukci přispěl Plzeňský kraj.
„Dotace poskytnutá z Programu stabilizace a obnovy venkova Plzeňského kraje 2015 ve výši 290 000 korun pokryla alespoň část celkových nákladů, které přesáhly částku 1 milion korun," dodal Kopecký.

Stavební firma vzešlá z výběrového řízení měla dokončit kompletní rekonstrukci do června, aby na pouť na Sv. Antonína v Luženičkách již bylo hotovo.
„Hřbitov máme krásný a nová zeď dodala tomuto místu ještě důstojnější ráz," říkají místní.

Historie hřbitova
Jelikož v roce 1938 byla podepsána zástupci velmocí Mnichovská dohoda, stalo se, že zatímco Třebnice se ocitly ve Velkoněmecké říši, Luženičky a Luženice zůstaly české.

Obě obce se tak dostaly do situace, kdy nemohly své zemřelé pochovávat na hřbitově v Třebnicích jako doposud, jelikož ten se nacházel na území cizího státu. Luženice a Luženičky při tom patřily pod farnost Třebnice již od poloviny 18. století.

Společně tedy museli nastalou situaci řešit.
8. prosince 1938 byla podepsána kupní smlouva na pozemek s manžely Machovými a obcí a již počátkem roku 1939 se začalo stavět. Je třeba říci, že místo vybrali náramné. Výhled ze hřbitova je na celé pásmo Českého lesa. Ne nadarmo v jeho blízkosti vede hojně využívaná cyklostezka.

Hřbitov byl dokončen koncem dubna téhož roku. První pohřbenou zde byla 5. dubna 1939 paní Markéta Hrušková z Luženic č.p.12. Vysvěcen byl 5. listopadu Karlem Pouzarem, kaplanem v Domažlicích.
Od té doby slouží hřbitov k celkové spokojenosti.