Výjimku tvoří snad jen dvě, tři výraznější stavby z 19. a 20. století, které by se daly nazvat jako architektonicky kontroverzní k celkovému vývoji. Předně ve Vodní ulici bývala továrna na tkalouny Jiřího Kralovce a na západní straně náměstí stál bývalý hotel „Chodský dům", o kterém se dnes zmíním ve své historické zkratce.

Novorenesanční radnice (1891) si své místo na náměstí již dávno obhájila a dominantní objekt restaurace „Dubina" architektů Sudy, Vávry, Zoubka z 2. poloviny 20. století je dle mého názoru zdařilým uplatněním novotvaru v historické zástavbě.

Hotel „Chodský dům" byl postaven ve 30. letech minulého století jako investice Okresní záložny hospodářské v Domažlicích, která působila na náměstí u hlavního kostela – dnes hotel Zlatá včela. Tento peněžní ústav, který prokazoval na počátku 20. stol. značné úspěchy ve výši vkladů, se po složitých jednáních rozhodl svými náklady postavit hotel „Chodský dům" na samé západní hranici uvnitř historického jádra města. Místo bylo dáno zpracovaným územním plánem Dr. Vladimírem Zákrejsem. Josef Chloupek ve svých „vzpomínkách" píše: „Okresní záložna hospodářská vybudovala svůj dům, tzv. Pupek, a v něm mimo svoje úřadovny zřídila rovněž hotel Chodský dům s restaurací, kavárnou a několika pokoji! (V přízemí byly prodejny.)"

V roce 1930 odkupuje hospodářská záložna od města Domažlice pozemek na rohu dnešní ulice O. Bartoška, dříve „Na kopečku", která navazuje na hlavní ulici z náměstí. Byly zbourány části zbylých městských hradeb, dům pana Karla Lehmana s kartáčnickým krámem a přemístěna kaplička ke vchodu do klášterního kostela. Další rozpory byly vedeny hlavně o architektonicko-urbanistickou podobu stavby.

Současný „Pupek" s průchodem byl zřejmě kompromisem složitých sporů stavebních odborníků o zvýraznění konce náměstí v místech původní západní brány. Realizaci stavby zajišťovala firma Ing. Václava Froňka a slavnostní otevření se konalo 21. 12. 1930.

Jak patrno i z dnešního pohledu, záměr umístění hotelu v historickém jádru s pokusem projektantů o nastupující architektonický směr konstruktivizmu a funkcionalismu se nezdařil. Nerespektoval onu hutnou symbiózu a harmonii v historické zástavbě.

Hotel Chodský dům dříve.Zdroj: archiv

Vlastní hotel „Chodský dům" vedený restauratérem Viktorem Bedrníčkem byl dobře spravován, služby dle pamětníků byly na vysoké úrovni. Majitelem byla do roku 1953 stále Okresní záložna hospodářská a od června 1953 přešel objekt státu – Čs. spořitelně. Poté v letech 1953 – 1957 jej spravoval ONV a od roku 1957 do 1994 byl v majetku OÚNZ. Po dva roky – 1994 – 1996 byl převeden pod Domažlickou nemocnici a od roku 1996 je vlastníkem Domažlické ambulantní zdravotnické zařízení, s. r. o.

Domažličtí občané si na dům museli zvykat. Generace před II. sv. válkou si užila pěkného restauračního zařízení a ta poválečná má objekt v paměti jako OÚNZ (Okresní ústav národního zdraví), což dnes jen v jiné vlastnické podobě vlastně pokračuje. Svojí architekturou v kontextu s historickým jádrem města však nikterak neoslňuje.

Karel Frait