Lidem v Pařezově na Domažlicku vadí, že už více než dva roky nemají vlastní obchod.

„Zrovna moc mi to nevyhovuje. Jsem na mateřské dovolené a do Domažlic na nákupy se moc často nedostanu. Byla bych ráda, kdyby tu opět nějaká prodejna byla,“ tvrdí Alena Langová z Pařezova. „Myslím si, že například starší lidé by uvítali možnost zakoupit si přímo ve vesnici alespoň základní potraviny,“ dodává.

Hlavním důvodem zrušení obchodu byla ale podle starosty Pařezova Václava Fainy právě situace, kdy místní nakupovali pouze základní potraviny, a proto neměla prodejna dostatečné tržby.

„Čerstvé pečivo a podobné věci lidé samozřejmě nakupovali, ale ostatní zboží si raději pořizovali v supermarketech v Domažlicích, protože zde se jim zdály ceny příliš vysoké,“ objasňuje starosta.

Pokud lidé nenakupují, není podle něj obec schopna udržet obchod jen kvůli rohlíkům.

„Prvních pár měsíců po zrušení prodejny jsem měl stížnosti na stole téměř každý den, časem si ale lidé zvykli,“ říká starosta.

Obec dokonce navrhovala, že připraví domluvu s Českými dráhami a bude obyvatelům přispívat na autobus, podle Fainy se však ukázalo, že to není potřeba: „Pařezovští si uvědomili, že i když dají kolem osmatřiceti korun za autobus do Domažlic a zpátky, tak na nákupu ušetří a cesta se jim ve výsledku vyplatí,“ tvrdí Faina.

Zatímco v ranních hodinách jezdí autobusy z Pařezova do Domažlic každou chvíli, po osmé hodině již ne.

„Lidé poukazovali na to, že pokud si chtějí nakoupit v Domažlicích, jede jim poslední autobus v osm ráno a následně až pozdě odpoledne. Připravili jsme pro ně tedy autobusový spoj, který jede i v půl třetí.

Lidé si nakoupí a následně se vrátí hned zpátky. Myslím, že tak to většině obyvatel vyhovuje a jsou spokojení,“ domnívá se starosta.

Rodák z okresu Josef Vízner žije v Opavě a do Pařezova jezdí pravidelně na chatu. Nepřítomnost prodejny mu jako problém nepřipadá. „Rozhodně mi to nevadí. Kdo je trochu čiperný, ten si na nákup zajede. Chápu, že se tu obchod neuživí, já si raději vyrazím autem do Domažlic na pořádný nákup,“ říká Vízner.

Podobného názoru je i Lucie Šoukalová, která žije v Pařezově už více než pět let: „Já jsem radši, když tu obchody nejsou, vesnice by měla zůstat taková, jaká je. Autobusy jezdí často a nakoupit si v Domažlicích přece není žádný problém,“ dodává.

Zatímco na chybějící prodejnu si Pařezovští už zvykli, bez své osobité hospůdky si život představit nedokáží.

Ta se nachází v budově obecního úřadu a nemá hospodského. To však místní neodrazuje: „Máme tu prostě samobsluhu. Několik lidí z vesnice má klíče, sud si sami narazíme, pivo natočíme,“ vysvětluje Faina.

Návštevníci platí útratu do společné kasy a starosta následně objednává pivo, doplňuje zásoby bramborových lupínků a nakupuje zkrátka vše, co správná hospoda potřebuje.

„Když přijde někdo, kdo to u nás nezná, je trochu překvapený. Usadí se a marně vyhlíží hostinského,“ usmívá se starosta.

„Byl bych samozřejmě radši, kdyby tu byl šenkýř, ale ten se u nás neuživí. Já si pivo natočit umím, každý tu udělá kus práce. Co jiného nám zbývá? Musíme přece mít cimru, kde se budeme scházet, “ říká Jan Řezníček.

Interiér hospody je vyzdoben artefakty fotbalového klubu Slávie, neboť kromě posezení s přáteli slouží ´cimra´ především ke společnému sledování sportovních přenosů: „Máme i promítací plátno. Když jsem tady na chatě, do hospody chodím hlavně na fotbal,“ dodává pan Vízner.

Hospoda podle starosty funguje výborně a nikdy nevznikly žádné problémy.

„Lidé si tu zkrátka věří a o vlastní hospodu se postarají,“ zakončila Lucie Šoukalová.