„Madona vás přivítá v expozici nejstarší historie Holýšova skromně sklopenýma očima a jestliže se u ní na okamžik zastavíte, ucítíte nezaměnitelnou vůni starého dřeva, terpentýnu a včelího vosku," uvedl holýšovský historik Jan Valeš.

Madona byla až do roku 2010 umístěna v kapličce v osadě Maškrov. Dnes již zcela opuštěná osada je poprvé zmiňována v roce 1423 jako hrad Maškrov v majetku chotěšovského kláštera. Maškrov vystřídal několik majitelů a po roce 1948 byl využíván pro potřeby socialistického zemědělství.

„Již v devadesátých letech minulého století v celém Maškrově žily stabilně pouze dvě rodiny, nad kterými bděla naše madonka. Madona trpící v otevřené kapli povětrnostními vlivy byla pravidelně opečovávána dětmi z těchto rodin a střídavě měnila barvu pláště podle zásoby temperových barev, které měly děti právě k dispozici," popsal Valeš.

Před čtyřmi lety byla madonka z maškrovské kaple s odchodem poslední rodiny Kostlivých vyňata a odvezena a v roce 2013 zapůjčena vznikajícímu holýšovskému muzeu.

Na počátku letošního roku se pak plastika z lipového dřeva dostala na stůl holýšovskému rodákovi a řezbáři Janu Staňkovi, který přijal výzvu vrátit madonu do původního stavu.

„Práci jsem prožíval s dosti silným pocitem odpovědnosti. Podobnými pracemi se zabývají akademicky školení lidé s možnostmi výzkumu externích vědeckých pracovišť. Já to studoval ze zájmu o historii," prozradil Staněk.

Na obnově madony pracoval od poloviny března do začátku května každý den po návratu z práce i o víkendech zcela bez nároku na odměnu.

„Myšlenka zřízení zdejšího muzea mě nadchla a na možnost nezištně pro to něco udělat jsem jako rodák nemohl reagovat jinak," poznamenává.

Značně pracné bylo madoně postupně den za dnem 'svlékat' neumělý nátěr.

„Po pracném odstranění nepůvodních barev jsem se na povrchu plastiky snažil zachovat původní části – červený podkladový nátěr pod klihokřídový podklad, dále samotné zbytky tohoto podkladu a místy i nepatrné zbytky původní polychromie," uvedl Staněk. „Ještě před zdlouhavým odstraňováním temperových nánosů byl stav dřeva naprosto jasný. Zadní partie jakž takž, ovšem vpředu a na bocích děs a hrůza. Materiál prohnilý, houbovitý, velmi porézní. Tudíž velmi ochotný přijímat do hloubky pozdější nátěry. Podkladové klihokřídové vrstvy byly vlivem střídavých povětrnostních podmínek naprosto zdevastované a odpadaly spolu s barevnými vrstvami. A to ani nehovořím o jemných detailech řezby – chybějící části nosů, rtů, končetin a podobně," popsal řezbář. Sochu zohyzdily například i svislé praskliny a hřebíky zatlučené do hlavy kolem korunky.

Každým dnem se madona více a více podobala stavu, v jakém byla do maškrovské kaple vložena, a 2. května byla poprvé představena veřejnosti a stala se významnou součástí expozice Domu dějin.

Samotná plastika byla vyrobena podle obrazu Panny Marie Klatovské. Tento obraz je pak kopií obrazu madony z italského městečka Re u Novary, který přivezl do Klatov v polovině 17. století Ital Bartoloměj Rizzolti.

Po klatovském zázraku, kdy se 8. července 1685 spustil z čela madony na obrazu krvavý pot a kdy došlo vlivem působení obrazu k několika uzdravením, byl obraz považován za zázračný a stal se předlouhou pro výrobu dalších kopií.

„Jen výjimečně byly tyto kopie zhotoveny jako plastiky. Další známou plastiku má ve svých sbírkách klatovské muzeum. Řezbář maškrovské madony a prakticky ani datum jejího zrodu v některé z dílen v okolí Maškrova není znám," tvrdí Valeš.

„Netroufám si přesně určit její stáří. Snad sto let," odhaduje Staněk. „Autor nebyl amatér, soudě podle zvládnutých detailů řezby," dodává.

Dílnu či dobu vzniku se dosud nepodařilo určit ani ve spolupráci s církevními úřady a pracovníky muzeí a uznávanými i lokálními historiky.