Kliknutím zvětšíteJak se stane z holuba akrobatický holub?
Holoubata si vybírám už v hnízdě. Dejme tomu, že mám třeba třikrát za rok tři líhně od každého páru. Když vidím, že holoubě se mnou bojuje, že je aktivní, vyberu si jej jako závodníka, kterého budu trénovat na klec.
Nejprve naučím holoubata jíst z ruky, aby byla na mě zvyklá. Pak postavím na závodní klec drátěnou klec a nechám je tam okukovat. Když jdu ráno do práce, postavím klec k hradbě, aby si holoubata zvykala na kolemjdoucí lidi. Večer, když přijdu, otevřu klícku, nasypu jim pár zrníček.
První den asi neseskočí, takže se ani nenakrmí. Druhý den už má holoubě hlad, tak seskočí. Nejprve jedno, potom druhé, třetí. A pak, když jsem si jistý, že takto do klece seskakují, vyrazím s nimi na louku.
Je třeba, aby holoubata byla zase o hladu. Mám s sebou ochočené a vycvičené starší holuby.
První trénink nováček jen tak sedí nebo se poplácává ve vzduchu, případně zaletí dvoumetrové kolečko. Na první let mi to stačí, holub seskočí, dostane odměnu a jedete domů.
Později, když už se holub odváží a je silnější, létá 5-10 minut, musíte ho nechat a snažit se, aby byl let co nejdelší. Mezi holubáři je pravidlo, že holub, který nelétá, neboduje. Potřebuji, aby mi létal těch třicet minut jako na závodech. Tam mám ochrannou lhůtu, dalších třicet minut na to, abych ho svolal zpátky do klece, protože jinak závod nekončí. V případě, že nedosedne ani do té šedesáté minuty, rozhodčí to odpíská a nastupuje další holubář. A vy jedete domů bez holuba.
Trávíte s ním denně pár hodin, cvičíte, jezdíte, stojí to peníze. A ten holub létá někde v Německu a vy nemáte šanci ho chytit. Z těch, kteří se mi ztratili v Čechách, se mi jich ze sta vrátilo pět. A to mám všechny okroužkované se svým jménem a adresou.
Jakou cenu má vycvičený holub akrobat, lze jej vůbec koupit?
Naučeného holuba většinou žádný chovatel neprodá. Ale bylo by to 500-600 eur za holuba.
Jak probíhají přípravy na závody a v jaké disciplíně nejčastěji soutěžíte?
Před soutěží si beru třeba dva tři dny dovolené a trénuji dvakrát denně, ráno, večer. Největšího úspěchu jsem dosáhl, když manželka byla s dětmi měsíc pryč v Mexiku. Vyhrál jsem německý šampionát, měl jsem pět disciplín, z toho jsem byl třikrát první, druhý a třetí. Zvítězil jsem ve všech kategoriích, které tam byly.
Holubi musí mít fyzičku, aby dokázali předvádět akrobacii nebo střemhlavé lety. Když letí holub dolů, tak si někdo řekne, že to je jako když hodíte kámen, jenže při tom přetížení, když letí rychlostí dvě stě kilometrů za hodinu a musí držet křídla u těla, potom si sedne na zem a má zobák dokořán, jak lape po dechu. To samé je, když dělají kotrmelce. Musí to mít vrozené.
Létám disciplínu, ‘na klícku‘, kdy holuby vycvičím na speciální klec. Je to vlastně takový cirkus, holub vyletí z klece a za třicet minut se do ní zase musí vrátit. Rozhodčí nesmí používat dalekohled, divák samozřejmě ano. Holub, který je tak vysoko, že ho nevidíte, ale neboduje. Holubi létají v kategoriích podle plemen. Disciplínu 3, 4, 6, 8 a nebo nejtěžší disciplínu sólo, kterou létají tleskači takla.
Holub se nesmí zranit a nesmíme ho nijak omezovat.
Máte mezi svými svěřenci nějakého oblíbence?
Oblíbence mezi svými holuby nemám, ani nemají jména, když pak máte někomu urazit hlavu, tak říkat mu Pepíku nebo Karle, je špatně.
Ale kdysi jsem viděl na youtube Nikolajevského rejdiče. To je holub, který létá jenom za větru. Zastaví se proti větru a stojí na jednom místě, třeba jako káně, s tím rozdílem, že rejdič letí do obrovské výšky. Je to krásný pták, nad zobákem má vystrčenou dopředu takovou chocholku. Tenkrát jsem si o něm nechal poslat všechny kazety, knížky.
Číňani vymysleli takovou zábavu. Holubi mají na zádech píšťaly. Holub, když letí, hraje. To je pak hned holub za tři sta eur.
Našel jsem si chovatele za Lipskem, měl i ty píšťalky, tenkrát jsem z něj vymámil dva páry holubů. Dal mi i dýně, ze kterých se píšťaly dělají.
Píšťalky jsou vyrobené z dýní, které mají holubi připevněné na zádech a jak letí, dostává se do píšťalek vzduch a vydávají zvuk. Ale, když přijde dravec, vezme bohužel holuba i s píšťalkou.
Vzpomínám si, že jsem holuba s píšťalou, která vypadá jako granát, nechal proletět někde u nás na louce a holub letěl souběžně s autem, měla jste vidět najednou tu paniku..
Kolik holubů máte?
Holubů mám sto padesát. Před sezonou je jich jednou tolik, když se líhnou holoubata. Devět plemen je akrobatických. Létají jiným stylem než ti, které můžete spatřit někde na náměstí. Mám holuby hlavně z Anglie, birminghamy, holuby ze Slovenska, protože mi svaz často vyčítá, že nelétám s naším národním plemenem, což je rakovnický kotrlák.
Kdybych si pořídila holuba, tak by mi určitě hned uletěl..
To mně se stalo prvně taky. Už jsem věděl, jak se to dělá, ale ono chvilku trvá, než do toho člověk pronikne. Stává se i na závodech, že holub uletí, to k tomu patří. Holub se lekne třeba dravce, zazmatkuje a uletí.
Je stanovena věková hranice, od kdy může holub začít závodit?
Je plemeno, které už dokáže závodit v jednom roce. Ale třeba turecká takla do tří let zraje.
Chystáte se v blízké době na nějaký závod?
Teď jsou podmínky kvůli unii trošku ztížené, protože zavedla nařízení, kde je strašně omezený pohyb zvířat mezi státy. Problém nyní mají hlavně chovatelé poštovních holubů.
Za Českou republiku už vyjíždím sám, mám takový stojan na státní vlajku, který vždy postavím někde na louce jako bych dobyl území.
Kdy jste se začal holubům věnovat?
Zvířata jsme měli už od dětství, táta byl chovatel, tak z toho přirozeně vyplynulo, že jsem se začal věnovat holubářství. Nejprve jsme závodili s poštovními holuby. Můj bratr je naopak trošku protipól, ten chová dravce.
Holubům se věnuji už přes čtyřicet let.
Vzpomenete si na soutěžní začátky?
Můj sen byl zúčastnit se aspoň nějakého mezinárodního závodu. První závod jsem absolvoval v Německu s taklami a byl jsem třetí. Nemohl jsem z toho ani spát. Úspěch vás potom žene dál a dál. Nejhorší je, že teď už ani neumím prohrávat.
V roce 2010 jsme jeli poprvé do zahraničí, rodina jezdila se mnou. Jeli jsme do Srbska, pak jsme byli ve Francii, v Německu, ale další rok už jsem jezdil bez rodiny, protože oni tam nic moc nevidí.
Když jsme navštívili prvně Srbsko, byli jsme za exoty z největší dálky, přijela televize, provedli nás městem, všichni se nám věnovali. Dneska už se po Evropě mezi holubáři známe, nikdo nový moc nepřibývá.
Málokdo absolvuje ty cesty, třeba do Paříže nebo do Švýcarska, kde musíte absolvovat administrativní obstrukce na hranicích.
Jak to vypadá s pokračovateli tohoto nevšedního koníčku?
Není žádný nástupce, nejsou mladí, kteří by se tomu chtěli věnovat. Dnes říkám, že poštovní holubi jsou sportem pro bohaté lidi, pokud chcete být někde na špici. Vnučky mají rády zvířata, asi jako všechny děti, ale tuším, že se v budoucnu holubářství věnovat nebudou. Tento sport je především žroutem času a vyžaduje také velkou trpělivost od rodiny. Třeba plemeni takla se musíte věnovat každý den, jinak nebude dělat nic. Je to jako se sportovcem, když do něj budete cpát vošouchy, tak prospívat nejspíš nebude.
Veřejnost má o holubářství asi leckdy zkreslené představy, že?
Lidé, kteří za mnou jedou, si někdy zcela vážně říkají, že počkají na kraji vsi a z dálky uvidí létat holuby, podle kterých najdou náš dům. Také často dostávám otázky, jak učím holuby kotrmelce. Tak si občas z někoho vystřelím a říkám, že dělám na zahradě salta do hromady písku a holub je ode mě odkouká. Ve skutečnosti jsou kotrmelce a salta jejich vrozeným instinktem.
Naopak když mi volali před lety prvního dubna z televize, abych přišel do show Jana Krause, myslel jsem si, že se jedná o vtip a pár dní jsem tomu nevěřil.
Uvažoval jste někdy o tom, že byste opustil zaměstnání a věnoval se jen holubářství?
Umím si představit, že v důchodu bych jezdil po svatbách. Když se vdávala dcera, holuby na svatbě měla a pak rapidně vzrostl zájem u všech jejích kamarádek. Na nedalekém hradu Švihov se konají svatby neustále, vystupoval bych tedy s holuby asi hlavně tam.
3
5
Domažlicko
Čtenář reportér
Kafe
Dům a zahrada
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
