Snad žil někdy v době posledního velkého pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána, tedy ve 3. až 4. stol. Asi byl voják. Drak, se kterým v legendách bojuje a s nímž bývá zobrazován (viz i Prarléřova kašna ze 14. stol., která dosud stojí na nádvoří pražského Hradu),bývá chápán jako symbol pohanství a princezna, kterou před ním zachraňuje, jako symbol čistého křesťanství. Svatý Jiří se ve třináctém století stal i patronem tehdy rozvíjejícího se rytířského ideálu. Svatému Jiří byl zasvěcen i první ženský klášter na Pražském hradě. Dodnes tu stojí románská bazilika nesoucí jeho jméno. Snad to bylo proto, že knížecí dcery, které se neprovdaly, vstupovaly do služeb Božích a stávaly se nevěstami Krista. Tedy panenskými princeznami, pravými to křesťankami. Takovou byla jistě i Mlada Přemyslovna, sestra Boleslava I. Ukrutného a první abatyše benediktinek právě z onoho kláštera u kostela svatého Jiří. Byla abatyší i v době svatého Vojtěcha, zemřela totiž až v roce 994.

Jediným slavným českým Jiřím v českých dějinách je však král Jiří z Poděbrad, který byl zvolen katolickým i husitským panstvem, rytíři i zástupci českých královských měst český králem v roce 1458, když už od roku 1452 byl zemským správcem, zastupujícím nezletilého Ladislava Pohrobka, vnuka Zikmunda Lucemburského. Jiří byl utrakvista, tedy umírněný kališník a husita uznával přijímání pod obojí a i to, aby církev nebyla příliš bohatá. Země České koruny Čechy, Morava a Slezsko se staly zemí, která bývá označována jako království dvojího lidu. Tedy první zemí v Evropě, kde si husité vydobyli jistý druh náboženské svobody. Základem zůstala samozřejmě Bible. A z ní byl zdůrazněn názor na to, že před Bohem jsou si všichni lidé rovni. Dnes se to zdá poněkud banální. Ale v 15. století to mělo stejný význam jako dnes vymanit se z nadvlády jedné strany, a to se všemi klady, ale samozřejmě i se zápory.

Král Jiří z Poděbrad to neměl snadné. Postavila se proti němu i část vlastní domácí šlechty. Jejím jádrem byla Jednota zelenohorská, kterou tvořili páni, jimž nešlo pod nos, že nebudou mít sami hlavní slovo. Patřil k nim i Dobrohost z Ronšperka, který v roce 1502 povýšil městys Poběžovice na město Ronšperk. Povýšil? Nebo nově založil? Hradby, hrad, kostel, pravidelné náměstí, vše v Poběžovicích najdete i v 21. století. I když na Ronšperk si vzpomene jen málokdo, a to ještě většinou z druhé strany hranic. V roce 1502 už Jiří z Poděbrad nežil, i když katolík Dobrohost byl na své ronšperské državě na vrcholu své slávy. Král Jiří z Poděbrad zemřel v roce 1471. Na jeho místo měl nastoupit Matyáš Korvín, král uherský. Tomu fandil i Dobrohost. Ale nebylo mu to nic platné, většina českého zemského sněmu se rozhodla pro Vladislava Jagellonského. Svoboda vyznání zůstala na dalších 100 let v Čechách zachována. Co na to ronšperský Dobrohost? Jagellonce prý na rozdíl od vlády Jiřího z Poděbrad uznal. Matyáše Korvína ctil ale asi také proto, že do Uher je dál než do Prahy, a čím dále je pán, tím více si můžou ostatní mocní dělat, co chtějí. Současným Jiříkům lze jen přát, aby si zachovali vlastní názor a aby ctili i Jiřího z Poděbrad jako krále, který dokázal pro země České koruny alespoň na čas zachránit svobodu názoru na vlastní život i na svět.

Čtenář reportér

Marie Špačková