Začalo skutečně mysteriózně, jelikož se z potemnělého sálu mezi diváky ozval sametový hlas sólistky Michaely Syrové, která vplula na scénu pouze se zapálenou lucernou a koledou na rtech.

Vzápětí se publiku představil herec Jan Potměšil. „Vánoce jsou ten nejkrásnější okamžik a čas roku. Čas usebrání, očekávání, naděje v něco nového. Přivezli jsme s sebou dárečky v podobě příběhů, básní a písní. Příběhy jsem vybíral takové, které jsou mému srdci blízké a mohou mnohé z vás inspirovat.“ Dlouhý čas věnoval povídce Šťastný princ, jehož rozvětvený děj skutečně vedl k zamyšlení.

Texty prokládaly zpívané árie a další barokní skladby v podání sólisty opery Národního divadla Václava Návrata, který se představil hrou na barokní housle. Dalším v pořadí byl arciloutnista Přemysl Vacek.

„Pro hru jsme vybrali barokní sonáty, které sice nejsou příliš známé, ale jsou plné světla,“ okomentovali hudebníci.
Jan Potměšil poté přednesl své oblíbené básně od českých autorů. Z jeho úst zazněl například Fráňa Šrámek, Jan Skácel či Jaroslav Vrchlický.