Zahájení patřilo členům kroužku mladých hasičů, kteří už 3. rok po sobě přednáší kapitoly z historie sboru, letos léta 1927-30. Poté přednesl starosta sboru a zároveň pokladník Dušan Očenáš zprávu o činnosti roku 2018.

Výcvik, školení, údržba zbrojnice a techniky, brigády, návštěvy zasloužilých členů při jejich jubileích, účast na oslavách výročí okolních sborů stejně tak jako na kulturních akcích, z nichž řadu hasiči pořádají sami, anebo i návštěva letecké záchranné služby v Líních, operačního střediska HZS v Plzni a nakonec exkurze do pivovaru, to všechno zvládli za celý roku. Za zmínku stojí i účast na celostátním setkání hasičů PyroCar v Přibyslavi, kde reprezentovali náš okres.

Hlavní jejich činností je nicméně v připravenosti zasahovat při likvidaci požárů, likvidaci padlých stromů při vichřicích anebo různá technická pomoc, kterou osvědčili celkem 9x v roce. Zmínili i kuriózní zásah z léta. Když Václav Ponocný st. a jeho syn byli s cisternou nabrat vodu pro zalévání záhonů a velkých květinářů, vyšlehl u hospody na návsi vysoký plamen.

„Pracovník firmy, která u nás dělá kanalizaci, naléval benzín do motorového pěchu,“ vyprávěl Ponocný st. „Trochu mu vyšplíchlo na horký výfuk a ihned se to vzňalo. Muž se lekl, pustil kanystr, z něho začal vytékat benzín a samozřejmě hned hořel. Asfalt se v tom místě svažuje, takže hořící benzín tekl pod auta firmy. Pro nás to byla otázka chvíle, oheň jsme zlikvidovali, za 5 minut bylo po všem.“ Kdyby zrovna oni nebyli ve správnou chvíli na správném místě, mohli mít v Pocinovicích ohňostroj uprostřed léta!

Umět reagovat na podobné zásahy napomáhají i soutěže v požárním sportu, jež má na starosti Emil Dopirák, který koučuje družstva mužů do a nad 35 let, žen, veteránů mužů a žen. V soutěžích, jež absolvují, jsou většinou na předních místech, a bez pohárů se vracejí jen málokdy.

Daří se i práce s mládeží, z celkového počtu 94 členů sboru je 22 v kolektivu mladých hasičů, rozdělených na přípravku, mladší a starší žáky pod vedením V. Ponocného st. Poslední týden v srpnu pro ně připravili výcvikový tábor, na který se přihlásilo 15 dětí, které od pondělí do pátku bydlely ve velkém stanu v rohu koupaliště. S nadšením na to vzpomínala Terezie Turečková: „Hlavně jsme nacvičovali hru Plamen. Ráno jsme vstávali v sedm, byla rozcvička, potom nácvik takovou hravou formou. Taky jsme byli na exkurzi na farmě pana Tauše, to se nám hodně líbilo.“

„Ten stan byl na břehu Andělice, od kterého v noci docela táhlo,“ doplnila ji Veronika Homolková, „spali jsme namačkaní jeden vedle druhého a tak to docela šlo. Bylo to dobrý, měli jsme možnost se navzájem daleko víc poznat, než během roku.“

Nejen tato dvě děvčata doufají, že tábor bude i letos.

V diskusi kromě běžných zdravic a poděkování starostky Marie Homolkové zazněla od velitele HZS Domažlice Jaroslava Hrdličky i kritická slova: „Jsem na vašich jednáních každý rok a musím chválit vaší činnost, mám ale jednu výtku. Bylo by dobře vybrat ze svých řad velitele jednotky, kterého už nějaký čas nemáte. Všechno běží jak má, to je pravda, ale mít velitele je tradice.“

S jeho slovy lze jenom souhlasit, byť problém je najít takového člena. Funkce znamená absolvovat mnoho školení a lidi s velitelskými schopnostmi jsou většinou časově vytížení svojí profesí… ale věřme tomu, že i tento zádrhel v Pocinovicích zvládnou odstranit.
Závěr valné hromady byl tradiční – dobrá večeře a zábava při harmonice a kytaře.

Zdeněk Huspek