Příroda je všemocná čarodějka, která dokáže v případě rostlin i živočichů vykouzlit nejrůznější rarity. Mezi ty z živočišné říše patří albíni s bílou srstí či peřím, kteří jsou v přírodním prostředí velice nápadní.

A právě v porostech, které obhospodařují Domažlické městské lesy (DML) mezi Pasečnicí a Českou Kubicí, nedávno zachytila fotopast jeden zajímavý bílý exemplář.

„Jedná se o bílou danělu (samici daňka – pozn. red.) na Budské a domníváme se, že se nejedná o jediný exemplář, ale že je jich tady v lesích více," říká ekonom DML Josef Forst.

„Bílá daněla – tedy albín, se tady v regionu objevuje minimálně šest až sedm let," připomíná.

Mezi myslivci není kvůli pověře o střelbě na takovou zvěř zájem. Naopak!

„To je pravda. Už jsme po téhle bílé daněle mohli střelit kolikrát, ale nikdo po ní nevystřelil. Existuje totiž pověra, že kdo střelí bílý kus (zvěř – pozn. red.), do dvou let zemře," konstatuje Forst.

O naplnění pověry má však on osobně pochybnosti.

„Před lety jste měli v novinách článek, že myslivec z Domažlic zastřelil bílého daňka. Myslím si, že ten pán žije, takže je to vše jen pověra," říká.

O pověře ví i jednatel Okresního mysliveckého spolku v Domažlicích Petr Kopf.

„Slyšel jsem to, ale nevím, zda tomu mám věřit. Osobně jsem se nesetkal s tím, že by myslivec po zastřelení albína zemřel. Dnes to není až tak vzácné, když se bílý kus objeví. U nás na Milavečsku jsem už viděl i bílého daňka," prozrazuje.

„Naopak vím, že víc lidí po bílém kusu střelilo a nikomu se nic nestalo. Já osobně jsem se setkal i s bílým divokým prasetem. Nebylo však čistě bílé, mělo po sobě černé skvrny, a dokonce jsem ho střelil. Nejednalo se však o albína s červenýma očima. Myslím si, že k tomuto zbarvení přispělo to, že na vesnicích nebyla prasata chována pouze ve chlívku, ale pouštěla se přes den na pastviny ke kravám. Právě tam docházelo ke křížení domácích prasat s divokou populací. Čas od času pak takové zbarvení ´vyskočí´. Bachyně je divoce zbarvená, má osm selat a jedno nebo dvě jsou strakaté – bílé s tmavými skvrnami, nebo má takový divočák po sobě jen pár bílých skvrn. Ta variabilita je velká," konstatuje Kopf.

Pohled do historie

S bílou zvěří je spojena i pověst vztahující se ke Státnímu hradu a zámku Horšovský Týn. Vypráví, že komnatami zámku prochází duch starého hraběte Trauttmansdorffa. Pán prý choval v zámecké oboře nádherného bílého jelena a věřil, že je se zvířetem osudově propojen. Když hrabě ucítil přicházející konec, jelena prý zastřelil a krátce nato sám zemřel.

Zda věřit uvedené pověře a vystřelit na zvěř – albína je tedy na zvážení každého myslivce. Bílý kus zvěře je v lese každopádně zpestřením.