Poprvé pilotoval kluzák před dvaceti lety na staňkovském letišti. Následně přidal ještě ultralight a udělal si další výcvik. Fotografování bylo zpočátku úplně nevinné. Tu a tam zachytil z ptačí perspektivy něco, co ho zaujalo. „Rád jsem si snímky doma na počítači prohlížel. Postupem času jsem dokumentoval přírodu, hrady, zámky, města i jejich detaily. Teď už bez foťáku na palubu skoro nechodím,“ pokračuje.

Na některá místa se vrací v různých ročních obdobích. „Líbí se mi srovnávačky. Naposledy jsem dělal třeba Čerchov. Donedávna na něm stály ještě vojenské budovy. Potom jsem tam zaletěl, když nahoře pracovaly bagry, a po měsíci znovu, to už bylo skoro všechno zbourané,“ popisuje Bažant, který je členem staňkovského aeroklubu.

Pokud někoho bere na rekreační let nad Domažlickem, nesmí vynechat právě Čerchov. „Odtud je krásný výhled na Český les. Zvlášť na podzim, když se vybarvuje, je to paráda. Pak to vezmu na Újezd, kolem Babylonu do Domažlic, Horšovského Týna a zpátky na základnu,“ vyjmenovává. Ačkoli má okres dobře prozkoumaný, stále je co objevovat. „Dlouho se mi skrýval třeba smolovský viadukt. Vůbec jsem o něm nevěděl, až jednou se mi pěkně ukázal,“ uvádí Bažant, jenž bydlí v Chotěšově.

Kromě plánovaných letů podniká i spontánní akce. Naposledy se vydal s kamarádem do Liberce, protože si toužili prohlédnout Ještěd z ptačí perspektivy. Na palubě je s ním občas i manželka. „Na Silvestra jsme chtěli vidět bílé kopce Šumavy. Když jsme přišli z práce, byla nízká oblačnost, takže jsme to vzali raději na Český les, kde se mraky protrhaly,“ vypráví muž, jenž pracuje v plzeňské věznici.

Ve svém archivu už má tisíce snímků. Nikdy ale neví, jestli během dalšího letu ukořistí nové. „To, co jsem nafotil, zjistím pořádně až na zemi,“ uvádí. Kvalita snímků závisí nejenom na dobrém nastavení fotoaparátu, ale často také na počasí a dalších podmínkách. „Když nastanou turbulence, na focení si ani nevzpomenu,“ uzavírá.