Ocenění získal v rámci Mezinárodního filmového festivalu Juniorfest z rukou ředitelky festivalu Judity Soukupové společně a kastelána horšovskotýnského zámku Jana Rosendorfského.

Kromě rafičky Svěrák obdržel i malý dárek v podobě obrazu. „Tohle mi nedělejte, vždyť víte, jak se dojímám,“ byla první reakce poté, co ustal dlouhý potlesk. „Ani jsem tomu nevěřil, když jsem přišel na nádvoří, kolik se vás tu sejde, co všechno jste pro tuto slavnost udělali. Nefalšované překvapení bylo, kolik mých známých a přátel jste sem pozvali.“

Zámecké prostředí totiž doplnily další známé tváře ze Svěrákova profesního i soukromého života, a to herečka Libuše Švormová, manželka Jaroslava Uhlíře Heleny Uhlířové, ale především nesměli chybět Svěrákovi celoživotní parťáci, a to hudební skladatel Jaroslav Uhlíř a kamarád, spolužák a herec Divadla Járy Cimrmana Miloň Čepelka. U něj Svěrák nemohl nezmínit jeho údajně ‚nejkrásnější lýtka‘ a jeho ženskou roli v divadelním představení.

„Říkali mi, že mám prý lýtka jako pošťák. Ovšem v době, kdy ještě pošťáci chodili pěšky,“ vysvětlil Čepelka. Krása lýtek však nebyl jediný aspekt pro roli, jak doplnil Svěrák.

„Rozhodovali jsme sice podle něčeho jiného, ale když jsme viděli jeho lýtka, tak jsme museli usoudit, že je to skoro vzrušující,“ kvitoval se smíchem Svěrák, který svého dlouholetého kamaráda a kolegu na zámku v Horšovském Týně opravdu nečekal.

„Divil jsem se, že mám přijít jako překvapení. Chtěl jsem, aby to bylo milý. Ale bude to milý, když se se Zdeňkem znám 65 let a vidíme se zhruba ob den?“ zmínil Čepelka s úsměvem.

Ovšem Svěrák vzpomněl i na Jana Wericha, který navštívil cimrmanovské představení. „Pro nás to byl pánbůh srandy, chtěli jsme být jako on. Byl rád, že je Cimrman legrace, protože si myslel, že jsme objevili nějakého obrozeneckého pitomce,“ zavzpomínal Svěrák a dodal, že dalším 'bůžkem' pro něj byl Karel Poláček a jeho kniha Bylo nás pět. „Byla to taková moje bible. Chtěl jsem někdy napsat něco podobného, ale nevím, zda se mi to povedlo.“

Celý program neobyčejného setkání se slavnými tvářemi navíc doprovázely střípky ze Svěrákovy práce. Písně z jeho a Uhlířovy tvorby v podání pěveckého sboru Hlásek, hlášky z populárních filmů či slavná scénka 'Už jedou?' – 'Nejedou!' z pohádky Lontrado a Zubejda sehraná na uvítanou přímo na nádvoří zámku.

‚A díváš se?‘ pokračoval převlečený sultán Solimán. ‚Dívám!‘, odpovídal hlas z okna zámku. ‚Tak se dívej pořádně!‘

Poté, co Zdeňka Svěráka na nádvoří zámku přivítali, se z krytého ochozu ozval pěvecký soubor Hlásek.

O několik minut později už se uvnitř Erbovního sálu ujali slova moderátor Českého rozhlasu Plzeň Vladimír Šťovíček, a především Zdeněk Svěrák. Z kariéry, divadelního a filmového života, ať už na plátně či na papíře v podobě scénáře, zazněly vtipné historiky. Jedna se týkala vzniku filmu Vrchní, prchni! Zdeňka Svěráka si v jednom podniku skutečně spletli s vrchním a chtěli mu platit. „A mě napadlo, že by to vlastně nebylo tak špatné,“ řekl Svěrák. Další historkou pak přispěl i Jaroslav Uhlíř, kdy úleva od zácpy mohla za vznik textu k písně Hanky Zagorové – Já se vznáším, já si létám.

Milé setkání bohužel letos v autogramiádu nevyústilo, to však neubralo na krásných zážitcích.

Nicméně Horšovský Týn na Zdeňka Svěráka zapůsobil a pravděpodobně se sem ještě jednou podívá. „Když jsem poprvé viděl tento hrad a zámek, musím se sem ještě někdy vypravit, až bude hezky a vezmu s sebou i svoji Boženku,“ řekl režisér závěrem.