"Květnatec jsem poprvé viděl už před řadou let u lesa, ale na zahradě jsem ho spatřil úplně poprvé," vypráví Josef Sokol, který houbu vyfotografoval a snímek zveřejnil na facebooku. Květnatci se ovšem u Sokolů zalíbilo natolik, že až do těchto dnů vyrostlo na stejném místě přibližně šest dalších exemplářů. Josefu Sokolovi se díky tomu podařilo vyfotit celý vegetační cyklus houby. Ta svým exotickým vzhledem připomíná mořskou hvězdici či chobotnici. V naší přírodě bývala raritní, ovšem v posledních letech se vyskytuje stále častěji.

"Jedná se o zavlečený druh, původně z Austrálie, Tasmánie a Nového Zélandu, ale postupně se adaptoval na podmínky Evropy. Za pár desetiletí bude u nás už velmi hojný," říká západočeský mykolog Martin Bartůšek. Ten vysvětluje, že květnatci, kterému se lidově říká také Kašpárkova čepice, se daří především v místech, kde je dostatek tlející organické hmoty - například staré trávy, listů nebo větví. Typickým místem výskytu houby, která začala být v Evropě dokumentována přibližně v období první světové války, jsou teplé listnaté a smíšené lesy.

Houba je pověstná silným hnilobným zápachem, podobně jako hadovka smrdutá. To potvrdil i Josef Sokol, když vyprávěl o svém "úlovku".

Květnatec má čtyři až osm ramen, která mohou měřit i osm centimetrů. Jejich povrch pokrývá nazelenalý sliz. Právě ten silně páchne, podobně, jako je tomu u hadovky smrduté. Pach je lákadlem pro hmyz, který pak dále roznáší výtrusný prach a pomáhá tak houbě v rozmnožování.

Květnatec Archerův není houba, kterou lze doporučit ke konzumaci. Jedlé je sice vajíčko, ze kterého později vyrůstají typická chapadla, ale jeho chuť je celkem bezvýrazná. "Vajíčko květnatce, který mi rostl v sadu, bylo velké přibližně jako menší slepičí," upřesnil Josef Sokol z Postřekova.