Ti denně vstupují do školy s mnohonásobným handicapem. Úkol učitelek i učitelů není lehký, protože zápasí s nepodnětným prostředím samotných žáků, nízkými či absentujícími hygienickými návyky, alkoholismem v rodinách, neschopností hospodařit s penězi, absencí normálních rodinných vztahů.

„Je na místě připomenout, že se setkáváme s nahodilostí ve spolupráci s rodiči, jejíž příčinou bývá i častý pobyt v nápravném zařízení, následkem je pak z toho vyplývající nezaměstnanost, která se přenáší do výchovy, vzniká až odpor k jakékoli soustavné práci," uvedla učitelka Jana Tomášková.

V rámci aktivit projektu vznikl bezpočet nových výukových pomůcek a materiálů, ve škole byly založeny i nové zájmové kroužky – taneční, hudební a informatický kroužek či kroužek Reportér a počítačová grafika, který dokonce vydává vlastní školní občasník Lupa.

Klíčovými aktivitami projektu byly projektové dny a zážitkové akce – žáci se účastnili mnoha společných výletů a besed, třídili odpad a pletli z novinového papíru, pekli perníčky a tvořili knihy receptů, drátovali vajíčka a vyráběli patchworkové kraslice, poznávali historii a přírodu Horšovskotýnska, tvořili herbáře a monitorovali motýly, dokonce společně postavili seník. V rámci japonského dne si vyzkoušeli aikido, tvořili origami, připravovali suši nebo navštívili Dny japonské kultury.

„Žáci si bezpochyby nejvíce užívali zážitkové akce. Děti z různých sociálně slabších rodin se tak například poprvé vydali na větší výlet, spali mimo svou vlastní postel nebo poprvé viděli sprchu," poznamenala Jiřina Příbková, učitelka a zároveň vedoucí kroužku Reportér, která se se svými svěřenci vydala například na třídenní výlet na Šumavu, jejíž krásy se mladí reportéři snažili zachytit okem fotoaparátu. „Možnost zažít něco nového bylo pro žáky určitě největším přínosem projektu," dodala.

Díky finanční podpoře projektu z prostředků Evropské unie i státního rozpočtu ve výši více než šest a půl milionu korun získala škola kromě podpory aktivit a vzdělávání například i nové vybavení počítačových učeben, osm fotoaparátů či dvě videokamery.

Projekt však nebyl přínosný pouze pro žáky nebo jejich rodiče, ale i pro šedesátku učitelů horšovskotýnské školy. Ti v rámci kurzů či seminářů poznávali nové metody vzdělávání a práce s dětmi.

„Semináře byly skvěle připravené. Za dva roky školení  v rámci projektu jsem získala tolik informací a poznatků, jakých se mi nedostalo za posledních patnáct let," zhodnotila Příbková.

„Byly 'výživné' a hlavně šlo o poznatky, se kterými dokáži pracovat a které mohou skutečně uplatnit," dodala.

Tento čtvrtek se uskutečnila závěrečná konference celého projektu. Všichni, kdo se na jeho realizaci podíleli, hovořili o slabých i silných stránkách projektu a o problémech i přínosech, které pro školu měl.