Německý vojenský archiv ukrývá stručný záznam o zřícení cvičného letadla dne 3.září 1943 se sedmi letci na palubě. Souhrnné hlášení o ztrátách nadřízeného Leteckého velitelství Střed (Luftwaffe Befehlshaber Mitte) lokalizuje smutnou událost zkomoleně „bei Bishofshainitz". Nepochybně je myšleno tehdejší okresní město Horšovský Týn, od roku 1938 nejjižnější součást říšské župy Sudety. Další německý dokument upřesňuje „bei Ronsperg bei Pilsen" (Poběžovice u Plzně), ale další detaily schází. Havarovaný stroj byl dvoumotorový Siebel Si 204 výrobního čísla 321211 s trupovým označením TN+SE. Původně šlo o dopravní letoun, ale stroj TN+SE patřil mezi nejpočetnější verzi Si 204D-1 určenou primárně k výcviku nočních letů pro budoucí posádky bombardérů. Letoun náležel letecké škole Flugzeugführerschule C 8 (zkr. FFS C 8), která měla hlavní základnu ve Wiener Neustadt, ale využívala také letiště Praha-Ruzyně. Příležitostně se její letouny objevily i jinde v Čechách, jak dokládá další havárie stroje Caudron C 445 od FFS C 8 dne 10. března 1943 na letišti v Českých Budějovicích.

Při havárii u Poběžovic zahynuli pomocný letecký instruktor Fw. Günther Leidel, pomocný navigační instruktor Fw. Hans Rüder, radista Fw. Helmut Tapper (*10.8.1915) a letečtí žáci Fhr. Ottokar Diegmüller, Fhr. Karl-Heinz Jaehnichen, Fhr. Hubert Kasper (*23. 7.1923, Jauer) a Gefr. Willi Korbus. Nepochybně byli všichni řádně pohřbeni, obvykle byly ostatky na žádost rodiny převezeny do místa bydliště, ale dosud se podařilo najít pouze hrob radisty Helmuta Tappera v severoněmeckém Norden.

Finální montáž letadel Siebel Si 204D v pražském Aeru, stroj VE+PX v popředí nesl výrobní číslo 251203. Podobně o několik měsíců později vznikal i stroj TN+SE výr. č. 321211,  dnes nezvěstný v okolí Poběžovic.

U jednoho z leteckých žáků Huberta Josefa Friedricha Kaspera je místo úmrtí označeno „bei Ronsperg, Pilsen" a kuriózně, jako místo hrobu „Sadek". Nepochybně jde o Sádek, jeden z vrcholů (853 m.n.m.) hřebenu Haltravy. Kuriózně proto, že nedaleko, v jižním svahu Bučiny nad silnicí mezi Caparticemi a osadou Černá Řeka lze dosud v lese najít drobné, hliníkové kousky konstrukce, jednoznačně ukazující na leteckou katastrofu. Místo se za války nacházelo za trojmezím hranic Protektorátu, okresu Horšovský Týn v župě Sudety a okresu Markt-Eisenstein (Železná Ruda) v župě Nieder Bayern. Na místo se seběhlo místní německé obyvatelstvo, ale i několik Čechů z vnitrozemí. Na havárii vzpomíná Karel Mareš z Klenčí pod Čerchovem: „Orali jsme s dobytkem, když jsme uslyšeli dvoumotorové letadlo, jak mu bouchá v motorech. Přeletělo nás a směřovalo na Capartice a dál do Německa. Pak ale těsně u hranic se otočilo zpět a havarovalo na Puchenberku. Ženu a děti jsem poslal domů a utíkal jsem tam s pěti kamarády. Místo bylo již obklíčeno Volksturmem, a proto jsme byli odtud vytlačeni. Všude byly rozházeny kusy letců a spousty písemností a map… Na palubě byl i jakýsi baron "von" ale jméno dál si už nepamatuji. Mrtvá těla naložili vojáci do rakví a trosky letadla naložili na povozy a vše odvezli do Německa." Na místo havárie doběhl také Jakub Ledvina z Capartic, který později slyšel, že v havarovaném letadle zahynulo snad až 8 vojáků.

Při průzkumu místa havárie v roce 2013 však byl nalezen zkorodovaný štítek z chladiče motoru Jumo 211F včetně údaje o typu letadla Ju 88A-4. Ale žádný archivní záznam druhou havárii pod Haltravou nezmiňuje. V personálních ztrátách Luftwaffe pouze figuruje pilot Fw. Ernst von der Ohe (*29.9.1916, Schiol), který zemřel během přeletu dne 13.října 1941 při havárii letadla u „Nepomuk bei Waldmünchen", což byl starý německý název pro dnešní obec Capartice. Ernst von der Ohe je možná tím „baronem" kterého vzpomíná K. Mareš, ale ani toto zjištění nevede k objasnění případu. Ernst von der Ohe byl příslušníkem zvláštního útvaru Ergänzungs-Aufklärungs- gruppe Oberbefehlshaber des Heeres (zkr. EAGr Ob.d.H., doplňovací průzkumná skupina Vrchního velitelství vojsk). Jednotka vznikla v listopadu 1939 a působila ze základny Weimar-Nohra. Asi sedmdesát letadel různých typů bylo rozděleno do tří letek (Staffel), ale v únoru 1941 na jejich základě vznikly dvě samostatné skupiny. Původní EAGr Ob.d.H., určená k doplňování početných frontových útvarů pro armádní průzkum a nová EAGr.Ob.d.L. (L jako Luftwaffe), určená k doplňování vznikajících jednotek dálkového průzkumu. Ovšem podle tabulek stavu techniky nedisponovala v říjnu 1941 žádným strojem Junkers Ju 88, natož jeho nejmodernější verzí Ju 88A-4 s dvanáctiválcovými motory Jumo 211F (strojů Ju 88A-4 s motory Jumo 211F vzniklo jen několik desítek, neboť brzy byly nahrazeny ještě výkonnější verzí Jumo 211J). Až začátkem roku 1942 vzniklo u EAGr Ob.d.H. pod vedením Oblt. Diehla zvláštní Ju 88 Ausbildungskommando (výcvikový oddíl), určené právě k přeškolení posádek na nový typ Ju 88. Jinak tomu bylo u sesterské EAGr.Ob.d.L., která typ Ju 88 bojově zkoušela již v lednu 1940 od jeho prvních prototypů. Dochovaný seznam ztrát této jednotky (obsahující i havárii Dornieru Do 17 u Rokytnice nad Jizerou dne 3.září 1941) ale záměnu s EAGr Ob.d.H. vylučuje.

Přítomnost mužů od EAGr Ob.d.H. v Čechách ale nebyla náhodná, v továrně Aero Praha-Vysočany se v roce 1941 rozběhla výroba (120 kusů) průzkumných speciálů Focke-Wulf Fw 189, budoucího hlavního typu letadla pro armádní průzkum. Pro přeškolení posádek vznikl u EAGr Ob.d.H. v lednu 1941 na základně Nellingen výcvikový oddíl, v červnu sice byl začleněn zpět pod EAGr Ob.d.H., to ale již typ Fw 189 tvořil hlavní výzbroj a pokračovaly další dodávky mimo jiné i z pražského Aera. Do ukončení výroby v roku 1943 bylo v Aeru postaveno asi 337 kusů Fw 189, ale od roku 1943 (vyrobeno 60 kusů) byla výroba v Aeru, a zároveň také v ČKD v Praze-Karlíně, změněna na typ Siebel Si 204. Oba české podniky vlastně zcela zajistily výrobu verze Si 204D. Celkem zde vzniklo přes tisíc kusů. S jistotou byl v Aeru realizován blok výrobních čísel 321xxx resp. blok TN+SA až TN+SZ výrobních čísel 321207-321232, mezi které patřil i stroj č. 32121 s označením TN+SE nezvěstný u Poběžovic.

Dnes neznámé místo havárie Siebelu TN+SE musíme hledat někde na východních svazích Haltravy, na území bývalého okresu Horšovský Týn.

Vzpomínka Jakuba Ledviny o letecké havárii s asi osmi mrtvými letci zřejmě ukazuje na místní povědomí o této druhé havárii. Zároveň není pochyb, že se do lesa nad Caparticemi zřítil Junkers Ju 88A-4, na jehož palubě byl Fw. Ernst von der Ohe, příslušník EAGr Ob.d.H., ale identita stroje zůstává neznámá. Rovněž se nepodařilo zjistit případné další členy posádky obvykle čtyřmístného letadla.

Autor:Jan Vladař