Zdeněk Huspek si z této soutěže přivezl cenu Františka Pravdy, kterou mu za jeho povídky udělil Český rozhlas Plzeň.

„Nejsem v této soutěži zrovna nováčkem. V roce 2003 jsem získal za svoji povídku uznání. Dva roky nato jsem byl oceněn prvním místem. Pak mě literární kritik pan Novotný řekl, že bych měl nechat vyhrát také někoho jiného, což mě trochu nadzvedlo a dal jsem si pauzu. Vloni jsem usoudil, že se opět zapojím a poslal jsem povídky dvě. Za ně jsem letos získal cenu Františka Pravdy, což je jakési ocenění nad pořadí,” řekl Zdeněk Huspek.


Milan Zajíc sice hmotnou cenu domů nepřivezl, ale zahřála ho slova porotců.
„Moje básně uspěly spíše u mužské části poroty. Na slova paní předsedkyně ale také dlouho nezapomenu. Doslova mi řekla: „Vy budete mít stále hodně čtenářů, ale chybí tomu odbornost.“ Toto hodnocení je pro mne vyznamenáním, protože já chci psát tak, jak mi zobák narostl a odborníkem opravdu nejsem. Jeden z pánů porotců mi řekl, že je důležité, že písmáci nevymřeli a to je nad všechny ceny,” řekl Milan Zajíc.


Různorodost žánrů a kvalitní konkurence soutěžících byla nelehkým úkolem i pro porotu, která musela přečíst a ohodnotit díla pětačtyřiceti amatérských básníků a prozaiků. Zajímavé byly i věkové rozdíly soutěžících. Nejmladší měla patnáct a nejstarší sedmdesát šest let.